Hlavní obsah

Vzdorovat tenatům sociálního původu. Výstava plná neviditelných tváří

8. 10. 2023, 15:06

„Klec hledá svého ptáka,“ zní jeden aforismus Franze Kafky. Průpovídku parafrázuje a významově pootáčí výtvarník Jakub Janovský. Říká, že každý člověk je ptáčkem v kleci vlastní rodiny. Díla opírající se o tvrzení, že výchozímu sociálnímu prostředí nelze utéci, představuje do 29. října v pražské Trafo Gallery.

Článek

Těžištěm výstavy Ptáček v kleci je ready-made vahadlové houpačky, na které dovádějí dvě betonové ratolesti. Objekt v polovině přetíná zrezivělá mříž. Vysochaným dětem znemožňuje se k sobě přiblížit, byť spolu v podstatě komunikují po pohybové stránce.

Dílo může odkazovat k podvratnému uměleckému projektu růžových houpaček zasazených do ocelového plotu na hranicích USA a Mexika, který měl na místo plné smutku dodat trochu optimismu. Anebo k údělu jakýchkoli jiných osob v moderním světě, které od sebe odtrhuje nesmyslná fyzická bariéra – kupříkladu v doposud rozdělené Koreji. Překážka je zástupným symbolem pro determinaci společenskou třídou, z níž odchod není vždycky možný.

Na houpajících se dětech zaujme i absence obličejů. Neviditelná tvář je opakujícím se motivem Janovského postav. Jako by je nechtěl konkretizovat, a tím odvádět pozornost od situací, do nichž jsou uvrženy. Prvek vnesl také do skulptury nazvané Komín, dívenkou s vysokou rourou namísto hlavy. Holčička snad umírá a její duše se právě odebírá na onen svět.

Dialog malby a sochy

Autor sochařinou rozšiřuje svůj repertoár médií, v němž u něj do minulého roku dominovala malba. Ta však v novém cyklu neutuchá, naopak se s artefakty v prostoru mimo stěny dostává do podnětného dialogu.

Byla by škoda opomenout plátno Polibek v zadní místnosti galerie, které asociuje příběh na pozadí proslulé skladby Heroes Davida Bowieho. Hrdinskost milenců, v případě Janovského nezletilých a pravděpodobně jen platonických, kteří demonstrují vzájemné city nedbajíce na střelbu pohraničníků u Berlínské zdi.

Přehlídka pokračuje v nedalekých Jatkách78, kde se tvůrce obloukem vrací do dětství. Nostalgickým se stává snový autoportrét Kakao z raných let od kuchyňského stolu.

Zneklidňujícím dojmem oproti němu působí Rukavice, výjev jeho sestry, jejíž černé zorničky a míhající se paprsek za zády značí cosi nadpřirozeného, až démonického, což koresponduje s duchem malířových předešlých sérií.