Článek
Zároveň upozorňuje na nebezpečí dělení lidí na my a oni. Jenže takové dělení je tady od nepaměti. Francouzský myslitel Jean-Paul Sartre to charakterizoval nejlépe tezí, že peklo jsou vždycky ti druzí.
Ovšem pád na dno pekla je možné interpretovat i jako novou příležitost vidět věci z jiného úhlu a pokusit se dobrat podstaty věci.
A zároveň v sobě pocítit určitý vnitřní konflikt, který se může stát za určitých okolností hnacím motorem poznání. To plyne jako nekonečná řeka. A propos, Pád je přece jméno italského veletoku.
Možná proto autor zvolil k vyjádření určitých témat co nejjednodušší výtvarný rukopis. Rád pracuje s expresionistickým výrazivem i s výraznou barevnou abstrakcí.
V tom tvůrce nezapře svou pouliční zkušenost writera, který vždy musel udělat práci rychle, dobře, a hlavně s akcentem na to zásadní. Ženský akt vytvořený jen černou linií na bílém papíře svou lascivní syrovostí připomíná Schieleho vidění lidského těla.
Trochu svou popisnou tělesností vybočuje z velkoplošných barevných fantazií, nicméně otevřená sexualita představuje i dnes určitou kontroverzi.
Vladimir 518 pracuje s výraznými barvami i expresivním výrazivem a jde vždy k podstatě věci.
Je-li však něco symbolem dělení společnosti na my a oni, tak je to téma Národní třídy.
Cyklus akrylů na plátně (doplněný videem) působí na první pohled jako poněkud chaotický zvětšený komiks.
Ovšem při bližší prohlídce detailů může pozorný návštěvník objevit velmi zajímavé detaily.
Například zakrvácená hlava na zemi může evokovat události z listopadu 1989, kdy ono rozdělení bylo nejmarkantnější.
Logo nadnárodního koncernu TESCO zase připomíná fakt, že i kapitalismus rozdělil naši společnost na pomyslné my a oni; stejně jako nápis Policie, protože názory na tuto ozbrojenou složku také dělí lidi.
Vladimir 518 byl vždy tvůrcem, který, ať už dělal cokoli, šel rovnou k podstatě věci. Neuhýbal od tématu a nikdy se nebál vyjádřit se naplno. A to jak v hip hopu, tak i v případě výtvarného projevu.
Může se vám hodit na Zboží.cz: