Článek
Nevypadáte jako člověk, který se rád nudí.
A to je taky moje chyba. Nuda je pro život potřebná. Lidi, kteří se neumějí nudit, jsou nesnesitelní.
Co je pro vás nuda v umění?
Nudí mě celé současné umění.
Vidíte s každou novou generací naději, že umění přežije?
Umění nemá přežít! Je ho příliš mnoho. Zároveň umění nelze zakazovat, ale je důležité vytvořit nějakou překážku, která by umění trochu eliminovala. To by možná byla cesta k jeho znovuobjevení.
Jaké si jako umělec kladete překážky vy?
Je to stejné, jako když rodiče učí své dítě překonávat překážky. Musíte se snažit přijmout ty stránky života, které jsou obtížné a nepříjemné, protože k životu taky patří. Život je skrumáž věcí, které mají rozdílnou kvalitu. A vy se s nimi musíte nějak popasovat. I ta nuda, která je tak nepříjemná, je samozřejmou součástí života a je potřeba jí věnovat pozornost.
K současnému umění jste skeptický, tím se netajíte. Co by ho mohlo posunout?
Nedovedu si představit, jak bude pokračovat sám život, tudíž si nedokážu představit, jak bude anebo nebude pokračovat samo umění. Umění je magická součást života přímo na něm závislá a přináší něco, co běžný život nemá. Něco jako kus Boha v každém z nás. I když jsem ateista, vnímám Boha jako entitu, která nám je neznámá, která je nad námi a my nevíme, jaká je a jestli vůbec je. Takže když nevím, jaký bude život, tak se mi jeví umění jako nepodstatné.
Název výstavy je sice úderný, ale příliš neprozrazuje, kdo vystavuje s kým. Jak to je?
Vystavují mí studenti a já, tedy lidé, s nimiž je můj život provázán. Víc než to, co jednotlivě dělají, dává smysl to, co dělají dohromady. Ta výstava se snaží najít něco, co ty umělce spojuje. Společně se pokoušejí něco posunout, dát umění nějaký význam.
Co jste pro výstavu vybral ze své tvorby?
Vystavuju ironické omalovánky pro příští generaci lidí, kteří mají neuvěřitelná i nepojmenovatelná pohlaví a kteří provádějí nepojmenovatelné věci. S sebou jsem si přinesl seznam asi 52 pohlaví, ale ono jich je víc. Celý ten genderový cirkus považuju za humoristickou literaturu. Doufám, že je to jenom módní výstřelek, který za dvacet let přejde.
Na čem nyní pracujete?
Na víc věcech dohromady. Hodně píšu. Mám horší pohyblivost, prodělal jsem rakovinu, tak jsem trochu slabý. Vydávám samizdatové knihy, které sám tisknu tak pro dvacet kamarádů.
O čem ty knihy jsou?
O světě skrze mé oči. Jsou to vzpomínky starýho chlapa.
Jako dlouholetý generální ředitel Národní galerie jistě sledujete situaci kolem této klíčové instituce.
Ona ještě existuje?!
Samozřejmě že existuje.
Národní galerie jako taková se mi líbí. Stále má smysl, protože nás smiřuje s místem, kde žijeme, kde jsme se narodili nebo kde trávíme čas. A to je podle mě podstatné. Jenže tohle ta galerie vůbec neplní. Už to ani není česká Národní galerie, ale Národní galerie Praha.
Co vám vadí?
Vždyť se tam nic neděje! Žádné zajímavé výstavy nebo studie. Národní galerie tady není od toho, aby objevovala nové věci v umění, je tu od toho, aby zkoumala to, co existuje, shromažďovala. Tyhle úkoly neplní vůbec. Ani se o ní moc nemluví. Asi lidi nezajímá.
Současná šéfka Alicja Knast už měsíce čelí kritice z mnoha stran.
Lidé se mě ptají, kde je ta galerie, co s ní je. Není. Vymizela. Je mi to trochu líto.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Génius Milana Knížáka: Milan Knížák