Výtvarníci Lu Jindrák Skřivánková a Alex Jindrák mají Dark Light Metallic

Stejnojmenná výstava, která trvá v prostoru Gate Gallery v atriu stanice pražského metra Můstek do 18. června, prezentuje jeden triptych, jeden diptych a jednu videoinstalaci.

Prosklený interiér Gate Gallery je ideální mikroklima pro prezentaci moderního digitálního umění, které využívá barevných světelných forem prolínajících se v prostoru. Jako by jednotlivá díla přetékala mimo vnitřek galerie do makrosvěta a samovolně tam vytvářela svébytné a ničím neomezené umění, do kterého nezávisle zapojuje i návštěvníky výstavy. Na jejich tvářích i tělech se díky videoprojekci vytvářejí obrazce evokující válečné zbarvení, ochranné mimikry či výstřední make-up.

„Jde o absolutně nový projekt. Navazujeme na naši společnou NFT práci, která vznikla před rokem. Metrem jsou naše práce inspirovány jen co do prostoru, ve kterém se galerie nachází. Napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat sbírku zvuků, které člověka v hloubi metra obklopují. Chtěl jsem je přenést z toho dolního tubusu sem nahoru do vestibulu, tedy do jiného kontextu,“ vysvětluje Jindrák.

Dominantním artefaktem je Triptych 2023, složený ze tří obrazů, které si žijí vlastním estetickým životem. Probíhá na nich barevná videoprojekce, která je živá a mění se v čase. Jako podklad využili umělci zvětšenou projekci vnitřních prostor metra.

Tento vizuál najde návštěvník také na obrazovce, která je umístěna na zemi. Člověk se dívá na měnící se obrazovou metamorfózu shora a vzniká v něm pocit, že sestupuje do útrob nějakého neznámého organismu. Zpočátku vše vypadá jako záznam kolonoskopie, teprve později začíná rozeznávat detaily jako eskalátor, vestibul, boční vchody na perony. Černobílá a zrnitá forma zobrazení však z reálného záznamu vytváří takřka psychedelickou nekonečnou smyčku v hlavě uživatele LSD.

„Tohle je forma digitálního umění, které na náš NFT projekt navazuje pouze volně. To byl jakýsi základní kámen a další vizuální roviny se na něj už jen nabalují. Ale já se stále cítím malířkou, tohle je jen konkrétní projekt, který dělám s Alexem. Digitální umění budeme dělat společně s Alexem, ale klasickou malířskou tvorbu budu vytvářet sama,“ uvedla Lu Jindrák Skřivánková.

Diptych Dark-Light 001 a Dark-Light 002 už pracuje s minimalističtější vizuální řečí. Stojí především na výrazné plasticitě. Propletené křivky vypadají jako kořeny prastarého stromu nebo jako nějaký organismus neznámého cizopasného viru. Díky měnícím se barvám začíná celý obraz na ploše ožívat a bičíkovitě se implantovat do okolních dimenzí.

„Tento zajímavý prostor je pobočkou Karpuchina Gallery, ale hlavně je ideální pro takto pojaté digitální umění,“ dodává Jindrák Skřivánková.

A proč se výstava vlastně jmenuje Dark Light Metallic? V každém ze slov je zakódovaný význam, který umělecké zobrazení v galerii nějakým způsobem charakterizuje.

„Dark Light Metallic se výstava jmenuje záměrně. Slovo Dark symbolizuje temnotu podzemí, Light představuje světlo, které temnotou proniká, a Metallic je platforma, která se mění a transformuje tím, jak na ni dopadá světlo,“ vysvětluje význam názvu Jindrák.

Tvorba Jindrák Skřivánkové je však mnohem širší a neomezuje se pouze na jednu vizuální cestu. „Den před vernisáží této výstavy jsem měla ještě prezentaci nějakých svých prací, které tvoří výzdobu nově otevřeného pražského hotelu Alcron. Podílelo se na ní více umělců. Já tam mám osmimetrový murál plus dva další obrazy a ještě obrazy v jednotlivých pokojích. A navíc tam máme s Alexem společné dílo, které pracuje s rozšířenou realitou. Pomocí aplikace se dá u tohoto díla rozjet proces animace. Do budoucna připravuji nové věci na červnovou prezentaci v Jižní Koreji. Pak připravuji deset malých formátů, jeden gobelín a další obrazy,“ sumarizuje Jindrák Skřivánková.