Výtvarnice Míla Fürstová: Žiju v Anglii, ale duši mám českou

Článek

Chápete dokončení ilustrací k Máji jako ukončení určité etapy?

Ano. Jedná se vlastně o splnění plánu, který původně stanovil anglický nakladatel. V nejbližší budoucnosti se ilustracím věnovat nebudu, naopak se opět vrátím ke své autorské práci.

Musela jste, stejně jako předtím u Babičky, nějak upravovat výtvarnou techniku?

Ano, musela jsem ji posunout dál. Lepty jsou vyřezávané a lepené na tmavý papír představující noční oblohu a dále ručně kolorované. Jde o koláže. Ovšem když se přede mnou poprvé Máj otevřel, najednou na mě vyhřezla zvláštní temnota. Dokonce jsem už seděla s telefonem u ucha, abych zavolala nakladateli, že to nezvládnu.

Erben je takový hodný strýček, který sice píše o hororových věcech, ale nakonec je vám s ním dobře. Němcová je hodná babička, ale Mácha zprvu může působit jako temný a zvláštní člověk. To se ale změní, když mu dáte čas.

Výtvarnice Míla Fűrstová: Má díla začal sbírat James Cameron

Kultura

Mácha byl kontroverzní osobnost. Inspirovaly vás i jeho životní osudy?

Ano, snažila jsem se o něm dohledat co nejvíce informací. Inspirací mi bylo i čtení Máje nebo i poslech audioknihy. Zajímala mě také jeho žena Lori, kterou v podstatě trýznil, ale zároveň ji hluboce miloval a chápal ji jako svou osudovou múzu.

Některé výtvarné motivy se v knize cyklicky opakují. Proč jste se tak rozhodla?

Protože existuje jen šest základních matric a šest motivů, ze kterých vznikala tři barevná provedení. Vzadu v knize je příloha, kde jsou celobarevné obrazy. Jednotlivé vrstvy jsou prořezávány ostrým skalpelem, aby tam vynikly jemné detaily a papírem prostoupilo světlo.

Motiv smrtihlava má na křídlech nahé ženy a na těle lebku. Jsou to symboly erotiky, lásky i smrti?

Víte, my chápeme ten Máchův příběh spíše jako snový a něžný. Jenže když se do něj pozorně začteme, zjistíme, že je to příběh docela tvrdý, včetně erotiky. Navíc vitalita a sexuální touha jsou to, co zapříčiní tragický konec. S tím korespondují i syrové přírodní motivy.

Jsou jednotlivé figury inspirovány skutečnými lidmi?

Ke kresbě často potřebuji, aby mi na začátku někdo zapózoval, abych zachytila ty hlavní kontury. Zbytek si domyslím podle sebe. Manžel, který je fotograf, mě nafotil jako figuru, tváře jsem zkombinovala z různých druhů obrázků.

Zapózoval mi i manžel, když jsem potřebovala udělat nahé mužské tělo, a nakonec i syn se svými kamarády, když bylo potřeba zobrazit trojici dětí.

V knize je odkaz na vaši rodinu i tím, že je tam věnování vašemu otci. Chápete to tak?

Přesně před rokem postihlo mého otce krvácení do mozku a já zrovna pracovala na těch ilustracích. Najednou se přede mnou otevřela otázka lidské konečnosti. Otec mě vždycky ve všem podporoval a já jsem díky němu tím, čím jsem. Proto je na začátku knihy tohle věnování.

Někteří lidé už používají vaše motivy jako tetování. Jak to vnímáte?

Beru to jako poctu. A napadá mě, kolik bolesti museli vytrpět, aby měli na kůži můj obrázek. Museli si prožít opravdové utrpení, protože mé práce jsou velmi detailně zpracovány. Ale na zakázku bych motivy pro tetování dělat nechtěla.

Vyjde kniha i v Británii?

Měla by. Nakladatel Mike Tate jedná o možnosti vydání knihy i tam. Jestli vyjde publikace i jinde ve světě, zatím není jasné. Ale třeba Babička vyšla v Jižní Koreji. Mácha je náš romantický hrdina, takže ho objeví třeba i okolní svět.

Žijete v Británii, která je společně s USA symbolem novodobé korektnosti. Narazila jste někdy v souvislosti se svými pracemi na nějaké rasové či genderové výtky?

V Británii jsou zvyklí, že se tam míchá tolik kultur a stylů, že k nim mají respekt, a naopak oceňují určitou autenticitu. Musím říct, že mi Británie dává svobodu a cítím tam podporu pro to, co dělám. I když ale žiju už dlouho v Anglii, má duše je stále česká.

Budete se tedy v nejbližší době věnovat vlastní tvorbě, jak jste na začátku uvedla?

Ráda bych. V centru Londýna, v Marylebonu, se instaluje mé dvanáctimetrové dílo provedené ve smaltu, které připomíná bývalou porodnici královny Charlotty. V dubnu příštího roku budu mít první velkou retrospektivu v Čechách, v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Mám z toho velkou radost, protože se touto výstavou vracím domů a budu moct představit zatím nejširší sbírku svých děl v Čechách.