Článek
Bylo jasné už při práci na Kytici, že dojde i na Babičku?
Když jsem začala ilustrovat Kytici, to bylo někdy začátkem roku 2020, a můj britský nakladatel viděl první grafiky, začal mluvit o tom, že by si velmi přál, abych jednou ilustrovala i Babičku a Máj. Pro mě to ale bylo stejné, jako kdybych si procházela prvním těhotenstvím a někdo začal mluvit o dalších dvou dětech. I když musím říct, že Babičku jsem milovala od dětství a říkala jsem si, že bych ji určitě jednou ráda ilustrovala.
Věděla jste hned, jak Babičku výtvarně pojmete?
U Kytice jsem bojovala s tím, že kniha je vlastně horor, a nevěděla jsem, jak ho ztvárnit, protože jako umělec nemám zálibu v zobrazováni utrpení. U Babičky jsem si říkala, že to bude lehčí. Pak jsem si ale začala uvědomovat, jak komplexní děje Němcová knihou proplétá, jak nesmírně je kniha vizuálně bohatá.
Abych jí dala to, co si zaslouží, potřebovala bych na ní pracovat tak tři roky. To ale nebylo možné. Na Babičce jsem strávila necelý rok a snažila jsem se zachytit hlavně charakteristiku postav a to, co mi připadalo dějově stěžejní.
Jakou výtvarnou technikou ilustrace vznikaly?
Pracovala jsem technikou leptu, která pochází z patnáctého století. Pracuji na zinkové desce, kterou nejprve zahřeji a roztavím, a souměrně na ni rozválím grafický vosk, takzvaný tvrdý kryt. Když vosk vychladne, obrátím desku a zakouřím voskový povrch svíčkou, čímž dosáhnu černého lesklého povrchu, do kterého posléze kreslím jehlou.
Kresba se pak jeví jako stříbrná na černém povrchu. A když po jejím dokončení ponořím celou desku do kyselinové lázně, kyselina vyžere všechna místa, kde jsem skrze kresbu obnažila zinkový plech. Tak vzniká základní matrice. Do ní pak vtírám tiskařské barvy a desku pak tisknu na tiskařském stroji na vlhký papír.
Byla ta výtvarná technika v něčem jiná než u Kytice?
U Babičky jsem zjistila, že k této základní technice leptu skrze tvrdý kryt potřebuji ještě něco přidat. Božena Němcová píše s citlivostí a něhou a já jsem chtěla, aby se její láska k babičce, dětství i k prostředí intenzivně odrážela v mých grafikách. Použila jsem tedy v kombinaci s kresbou na tvrdý kryt ještě jednu techniku, měkký kryt, skrze který jsem vtlačovala do vosku přírodniny, trávu, větvičky, peří, a rovněž jsem je pak leptala a tiskla z nich.
Když vznikly první návrhy, komu jste je dávala posoudit?
Mé první návrhy vznikaly v období velkého stresu. Cítila jsem, že první grafika, na níž seděla babička s vnoučaty v malebném prostředí, není úplně ono. Když jsem ji dala k posouzení manželovi, dlouze se na ni podíval, pak na mě, pak zase na grafiku a potom co nejněžněji řekl, že to vypadá jako reklama na Hitlerjugend. Grafiku jsem schovala do nejhlubšího šuplíku a začala jsem z jiného konce. Z místa, které se mě velmi dotýkalo jako ženy, od Viktorky.
Kolik vzniklo pro knihu ilustrací?
Celkem vzniklo třináct ilustrací. Kresba jehlou bývá často velmi detailní a trvá podle formátu týdny až měsíce. Ovšem nejdéle trvá samotné přemýšlení o tom, jak vytvořit obraz, který je vyvážený. S každou z grafik jsem strávila několik týdnů. Technicky byla nejsložitější horizontální grafika na předsádce knihy, kde se příběh Babičky vine loukou, jež je vytvořena obtiskováním trav do měkkého krytu.
Kvůli pandemii jste nemohla na skutečná místa děje knihy. Jak jste hledala v anglické krajině odpovídající lokality?
Chtěla jsem začít v Ratibořickém údolí. Měla jsem koupenou letenku, ale pandemie znovu uhodila a já zůstala v Británii. Manžel, který viděl, jak mi to drásá srdce, pro mě objevil malý kousek krajiny v hrabství Gloucestershire, kde je pár jehličnatých stromů, krásné údolí a potok. To byly mé britské Ratibořice.
Inspirovala jste se u postav filmu o Babičce, divadelními představeními nebo ilustracemi Adolfa Kašpara či Cyrila Boudy?
U postav jsem se snažila hlavně inspirovat popisy Boženy Němcové. U kostýmů mi hodně pomohl film Babička s Libuší Šafránkovou. Celkově jsem se snažila udělat postavy podle sebe a ztvárnit je tak, aby v nich bylo něco univerzálního. Proto jsem například Hortenzii ztvárnila zezadu. U zpracování Viktorky mi samozřejmě lichotí, když si lidé někdy myslí, že je to můj autoportrét. Jedna paní mi řekla, že se v mé Viktorce najde každá z nás.
U příběhu Viktorky jste vynechala černého myslivce. Neříkají si jeho oči vyloženě o výtvarné zpracování?
Je pravda, že myslivcovy oči jsou skutečně magnetické a určitě si výtvarné zpracování zaslouží. Ale já věřím, že to nevyřčené může být ještě hlubší.
Proč je před každou kapitolou vždy ilustrace bez lidí, momentka z lesa?
Nesmírně důležitou částí Babičky je popis přírody. Příběhy lidí jsou podřízeny cykličnosti přírody. Vše živé se rodí, umírá a znovu se zrodí. Všechno má svůj řád a Božena Němcová jej popisuje s láskou i pokorou. To byl důvod, proč jsem každou kapitolu chtěla otevřít abstraktním výjevem z přírody.
Vyjde kniha také v Anglii?
Babička, stejně jako Kytice má vyjít i v anglickém jazyce. Ale teprve se dokončuje překlad a bude hotový zhruba v první polovině roku 2022. Díla z Kytice i Babičky jsou nyní vystavena na české ambasádě v Londýně, kde budou k vidění do května 2022. Navíc v Českém centru připravuji výstavu dalších děl včetně prací z Babičky. Ta se uskuteční od března do června 2022. V Čechách byla výstava Babičky v pražské Galerii Miro do 12. prosince. Díla tam ale zůstávají dál, je možné je vidět po dohodě s majitelem galerie.
Je nějaká další kniha kromě Máje, kterou byste chtěla ilustrovat?
Jednou bych Máj moc ráda ilustrovala. Ovšem dva roky jsem intenzivně pracovala na českých tématech, ale zároveň jsem trochu zanedbávala své publikum v Anglii. Chtěla bych se tedy nějakou dobu zase věnovat volné grafice.