Článek
V jednom malém sále jsou vystavena díla z posledního období. Kromě výrazně barevných obrazů tvoří expozici i jeden prostorový objekt. Za další exponát je však možné považovat tvůrcův vlastnoruční podpis hned vedle dveří. Signatura vlastně představuje jakousi ouverturu.
Sevřené prostory interiéru navíc akcentují rozčilující barevnost i řeč zvoleného geometrického symbolu. Představuje ho především trojúhelník, který se svými ostrými hranami zařezává do nekonečné okolní plochy. Ta přetéká z obrazů do neohraničeného prostoru a pohlcuje tak vše okolní do sebe.
Vladimír Kopecký a kurátorka Helena Musilová.
Dynamika geometrických obrazců má zvláštní energii, je agresivní stejně jako uklidňující. Závisí to i na tom, jakou barvu malíř použil. Červený trojúhelník připomíná zakrvácený hrot vystřeleného šípu (Zářivý den), ale také paprsek slunce, jenž se prodírá šedavou oblohou (Dnešní úvaha). Zato fragment trojúhelníku vystupující z černé hmoty okolí vypadá jako břit válečné sekery nebo příď korábu nořícího se do temné hluboké vody (Desatero přikázání).
Okrová a hnědá barva trojúhelníku vystupující z nekonečné žluti působí naopak velmi uklidňujícím dojmem. Název Jsme odkazuje ke dvěma polovinám geometrického obrazce. Jako by temnější a světlejší části symbolizovaly různé osobnosti. Musí spolu koexistovat v sevřené jednotě i přes svou rozdílnost. Teprve pak se mohou dostat ke sluneční klenbě.
Kopecký pracuje i ve své malířské tvorbě s barvami jako se sklářskou hmotou. Ohýbá tvary a využívá jejich expresivity. Vytváří i na striktní ploše prostorový obrazec. Ten pak pomocí svébytné výtvarné řeči může promlouvat o světě, jeho tichu, úzkostech i nadějích.