Článek
Znovuobjevení Jiřího Nováka je především dílem historičky umění Daniely Kramerové, kterou autor zaujal, když připravovala expozici o účasti českých výtvarníků na výstavě EXPO 58 v Bruselu.
Autora od počátku fascinoval konstruktivismus a kinetismus, své často složité a technicky promyšlené konstrukce a kompozice uváděl do pohybu pomocí větru, tekoucí vody nebo elektromotoru.
Takto vypadá Bruselský pavilon na pražské Letné dnes.
V 60. letech vystavoval na mnoha českých i mezinárodních přehlídkách. Spolupracoval také se známými výtvarníky, jako byli Janoušek nebo Kmentová. „Základem tvůrčího dění je dobře zvládnuté řemeslo“ – to bylo jeho životní krédo.
Jeho socha na elektrický pohon pro střechu bývalého Federálního shromáždění by se měla po opravě stát dominantou Národního muzea. Žel některé Novákovy sochy byly z veřejných prostranství odstraněny a nenávratně zničeny.
Řemeslnou šikovnost prozrazuje i jeho podíl na restaurátorských pracích – je třeba autorem kopie slavné Braunovy svaté Luitgardy z Karlova mostu.
Zásluhou Kramerové umělec nyní vystupuje ze své anonymity. Jeho výstava bude v Chebu otevřena do 3. dubna a retrospektivu doprovází monografie nakladatelství Arbor vitae.