Výstava v Bologni ukazuje Kafku jako zvídavého cestovatele po Itálii

Franze Kafku jsme si „zjednodušili“ a usadili do dvou poloh. V jedné je dobře vydělávající turistickou atrakcí, ve druhé ho vnímáme jako zasmušilého introvertního intelektuála.

Mnozí o něm mluví, málokdo ho přitom četl a nikdo mu úplně nerozumí. Díky tomu se jeho osobnost „sama o sobě“ stala tajemnou. A co je skryté a neznámé, to přitahuje. Ale také je zavádějící.

Výstava obrazů italského malíře Andrey L. Ballardiniho, která začala 16. června a potrvá do 31. srpna 2024 v italské Bologni, nám ale Kafku představuje i v jiné roli. Jako člověka, který se rád vydával na cesty, psal si na nich deníky, posílal emotivní dopisy se zajímavými postřehy a uměl si užívat italské „dolce far niente“ (sladké nicnedělání). Ať už sám, nebo ve společnosti přítele Maxe Broda.

Je Franz Kafka v Itálii vnímán jako slavný spisovatel?

Literární dílo Franze Kafky je v Itálii velmi dobře známo. Román Proces a ukázky z jeho povídek byly dokonce přeloženy a vydány již na přelomu 20. a 30. let minulého století, pak hned na počátku 50. let a definitivně v 70. letech.

To jeho osobnost byla již spojena se vznikem kulturního mýtu „magické Prahy“ podle stejnojmenné knihy Angela Maria Rippellina, básníka a znalce české historie a literatury.

Výstava v Bologni má název Volare lontano (Letět daleko). Co má s Kafkou společného?

V jednom ze svých dopisů příteli Max Brodovi, psaném v roce 1919 ze Želíz, Franz Kafka popisuje svůj sen o tom, jak se pomocí hůlky odráží od země a letí daleko odpoutaný od všeho.

Když jsme s vedením Židovského muzea v Bologni přemýšleli o názvu výstavy, zdálo se nám, že mezi různými možnostmi a citáty tato slova nejlépe odpovídala duchu připravených děl.

Vystihnout osobnost a život Franze Kafky na malířském plátně není jednoduché…

Rozhodl jsem se, že namaluji soubor obrazů, které zavedou italského návštěvníka k místům v Čechách a v Itálii, kde Franz Kafka pobýval.

Z jeho deníků a dopisů jsem si sestavil sešit poznámek (je také vystaven) a vytvořil si představu o těch místech podle dobových fotografií a pohlednic.

Na základě toho jsem začal připravovat drobné skici, studie a akvarely, které jsou také vystaveny.

Jednotlivé obrazy jsem maloval sice podle Kafkových poznámek, ale v některých případech jsem aktualizoval ozvěny ze svého života v Čechách. Ke každému z pláten je také připraveno krátké povídání, popřípadě úryvek z Kafkova díla.

Která místa, jež Kafka navštívil, uvidíme v Bologni na výstavě?

Konkrétně výběr italských motivů jsem soustředil na jeho cestu s bratry Brody ke Gardskému jezeru a na letecký den v Brescii v září roku 1909. Poslední obraz jsem vytvořil poté, co jsem viděl jeho poznámku o možné cestě do Bologni v deníku z roku 1911.

Z tohoto zápisu jsem také navrhl logo projektu Kafka 100 Bologna, v jehož rámci se bude konat letní divadelní představení s hudebním a vizuálním doprovodem v boloňském divadle Teatro del Baraccano.

A ještě takový detail. K vystaveným obrazům poběží i krátké video, které připravil můj pražský přítel, režisér Michal Herz.

Na výstavě jsou i divadelní panely pro scénu Kafkových Dopisů Mileně Jesenské.

Kafkovy Dopisy Mileně J. byl projekt, na kterém jsem začal pracovat spolu s uměleckým ředitelem a dirigentem orchestru divadla Teatro del Baraccano, maestrem Giambattistou Gioccolim v době, kdy byl v Itálii vyhlášen lockdown kvůli pandemii covidu.

Vytvořil jsem tehdy 13 obrazů, které se promítaly během představení v letní aréně na konci léta 2020. 

Jednotlivé panely se vázaly buď k jednotlivým hereckým monologům, nebo k hudebním vložkám, které tvořily program.

Kolik cest do Itálie Kafka podnikl a čím jsou typické?

Kafka podnikl do Itálie celkem 4 cesty, v roce 1909, 1911, 1913 a poslední v roce 1920. První dvě měly ryze turistický poznávací ráz. Putoval po té části severní Itálie, která vlastně územně patřila o několik desítek let dříve habsburské monarchii jako Lombardsko-benátské království.

Městečko Riva del Garda zapracoval například velmi přesně do povídky Lovec Gracchus. Dokonalé, jak po novinářské, tak literární stránce, je jeho vyprávění z leteckého dne v Brescii, kde rozpoznal v davu i osobnosti jako skladatele Pucciniho, básníka D’Annunzia a tehdejší slavné letce a konstruktéry.

Cesta v roce 1913 byla poznávací a zároveň se léčil z neurózy. Vracel se přes Benátky a Veronu ke Gardskému jezeru. Soustředil se více sám na sebe, ale jeho postřehy jsou zajímavé a je z nich cítit, že mu bylo v Itálii dobře.

Kuriózní je například poznámka na pohlednici sestře o tom, že by si Benátky zasloužily „od nás větší pozornost“.

Poslední cesta z roku 1920 byla již součástí jeho zápasu s tuberkulózou. Přijíždí do Merana, do jižního Tyrolska, do podivné poválečné atmosféry německy hovořícího lázeňského města, které se čerstvě stalo součástí italského království.

A myslíte, že kdyby mu přálo zdraví, cestoval by častěji?

Asi ano. Škoda, že se nedostal dál po Itálii. V deníku z druhé cesty měl poznamenána možná jiná putování, např. jako „opustit Milán a cestovat od města k městu až po Bolognu“. Nebo Janov a Rimini.

Kdo ví, co by mu přinesly zážitky třeba z Florencie, Říma, Neapole nebo Goethem milované Sicílie?

Dovedu si ho představit sedícího ve světlém kompletu u stolečku secesní kavárny v Catanii nebo Palermu, s nádherným pohárem zmrzliny nebo ledovým citrusovým nápojem, v klidu, usměvavého a bez souchotin.

Pročítal jste pečlivě Kafkovy Deníky. Vnímá italskou povahu třeba jako „volnější“ ve srovnání s německou disciplínou?

O Itálii měl představu hlavně přes Goetheho Italskou cestu. Z jeho vyprávění, vlastně novinového článku pro pražský německý list Bohemia, o mezinárodním leteckém dnu v Brescii je cítit, že je pobaven a zároveň trochu v rozpacích při kontaktu s místní realitou, kvalitou pohostinství nebo stravy, a stejně tak se mu zdá komplikovaná domluva, třeba s místním drožkařem.

Ale celkem vzato lze říct, že mu Italové přišli zábavní. Byl stržen tím, jak dovedou zvládat bez obtíží chaos velké mezinárodní události, ruch davu, parní dráhy a moderních automobilů, to vše pod dohledem karabiníků na koních.

Na mezinárodním leteckém dnu byl s přítelem, spisovatelem Maxem Brodem. Určitě si to užili.

Letecké závody v Brescii v září 1909 soustředily na pláni nedaleko města mezinárodní výkvět dobových pilotů a techniky a tato událost zařadila italské aviatiky vedle slavných Američanů a Francouzů.

Kafka se o závodech dozvěděl během svého pobytu v Riva del Garda z novin, které docházely denně parníkem, který spojoval jižní italský břeh a severní rakouský břeh jezera. Mimochodem, tento parník funguje dodnes.

Dá se říct, že měl Kafka rád moderní technologie, letecké stroje?

Kafka, zvlášť v těchto letech, vůbec nebyl morous. Měl rád život, byl zvídavý a sportovní. Když se podíváme do denního tisku a reklam té doby, tak motocyklové, automobilové a letecké závody patřily k nejúspěšnějším a nejatraktivnějším společenským akcím, to nemohlo ujít jeho zájmu.

Existuje fotka Franze Kafky stojícího s několika přáteli v pouťové maketě letadla ve vídeňském Prátru.

Když si při druhé cestě po Itálii v září 1911 poznamenal do deníku možnou cestu do Bologni, mohlo to být i kvůli tomu, že právě v těch dnech se měl konat velký italsko-francouzský letecký závod na trase Bologna-Benátky-Rimini-Bologna.

Proč je Kafka populární? V 50. letech zaujal existencialisty, kteří vnímali život jako absurdní, beze smyslu. Vnitřní klid dnešní doba také nepřináší…

Před několika dny jsem hovořil o Kafkovi s mladou římskou fotografkou, která přijela nafotit mé obrazy. Řekla mi, že od něj nikdy nic nedokázala dočíst, že celkově jí jeho psaní přijde neuchopitelné.

Ale v jednotlivých detailech, větách jí přijde naprosto přesné a jako mluvící o ní a k dnešku. Dokonale vykreslující naši snahu konat smysluplně v naprosto nepochopitelné a chaotické skutečnosti, která je jen navenek řízena podle poznatelných pravidel. A taková je dnešní společnost.

Poslední otázka. Zažije Itálie „kafkovské“ kulturní léto?

Výročí Franze Kafky bude v Itálii důstojně připomenuto na všech vzdělávacích a mediálních úrovních.

V Bologni se již konal cyklus přednášek o jeho literárním díle a vztahu ke kinematografii, k tomu připojíme výstavu, která potrvá po celé léto, a vyvrcholením bude nové zpracování divadelního představení s hudebním a vizuálním doprovodem podle Kafkových dopisů české novinářce Mileně Jesenské.

Myslím, že je to nejucelenější program v celé Itálii. Vytvořili jsme k tomu tým, v jehož složení jsou kromě jedinců zastoupeny také česko-italská kulturní asociace Lucerna, MEB Židovské muzeum v Bologni, zdejší Goethe-Zentrum, divadlo Teatro del Baraccano a v neposlední řadě i České centrum v Římě a Miláně.