Článek
Video otevírá výstavu Ultrasupernatural malířky Barbory Šlapetové a sochaře Lukáše Rittsteina v pražském centru DOX. Potrvá do 12. října a umělci v ní pracují s příběhy a zážitky domorodých Papuánců, sledují, jak k nim proniká civilizace a nezvratně mění jejich život i myšlení.
Za nejrůznějšími domorodými kmeny stále ještě žijícími stranou civilizace obvykle jezdívají kromě misionářů a dobrodruhů jen antropologové nebo etnografové. Šlapetová s Rittsteinem jsou pravděpodobně první a zatím jediní současní umělci, kteří setkávání s domorodci proměňují také ve vlastní umělecké projekty. Za posledních třiadvacet let podnikli už jedenáct výprav do oblasti Západní Papuy a Papuy Nové Guineje.
„Když jsme tam přijeli v roce 1997 poprvé, pochopili jsme, že tady žijí skutečně poslední pravěcí lidé na planetě, patrně téměř naprosto stejně jako v době kamenné. A že jsme možná nejen první umělci, kteří mohou zachytit ve svých dílech jejich duši, ale taky poslední,“ říká Rittstein.
Přestože napoprvé vyrazili na pobřeží, kde bylo ještě možné potkat rituální lovce žraloků, později začali jezdit hlavně do vnitrozemí, kam proniká civilizace díky přírodním podmínkám pomaleji a kde v džungli ještě žijí původně kanibalské kmeny. Ke kanibalům patřily i kmeny Yali Mek a Korowai Batu, s nimiž se během let nejvíc sblížili.
„Protože k nim postupně pronikala civilizace, byli samozřejmě zvědaví a vyptávali se na spoustu věcí. A my jsme zase kladli otázky jim,“ vysvětluje Šlapetová, která shromáždila jejich příběhy o stvoření světa i vyprávění o kmenových válkách a kanibalských rituálech.
Papuánci například věří, že oči živých bytostí, které v noci spí, cestují na nebe a pozorují svá spící těla. Někteří jim zase vyprávěli, že dovedou cestovat dýmem do horního patra světa, do nebe.
Náčelníci také vyjádřili přání setkat se s největším českým náčelníkem nebo pochopit, kdo je a co dělá umělec. Šlapetová s Rittsteinem jim proto zprostředkovali kontakt s Václavem Havlem, a seznámili je dokonce i s dvěma astronauty, Leroyem Chiaem a Koičim Wakatou.
Výsledkem výprav a těchto setkávání je obsáhlý umělecký materiál. Zatímco Šlapetová pracuje hlavně s fotografiemi, experimentálními filmy, kresbami a animací, Rittstein se zabývá prostorem a pracuje mimo jiné s odlitky těl domorodců.
„Nejdřív jsem jim techniku odlévání předvedl na Báře a oni ji pak tři dny pozorovali, jestli se jí něco nestalo. Teprve pak do toho šli. První se odhodlali mladí chlapi ze společensky níž postavených rodin a to pak samozřejmě byla velká výzva pro náčelníky, kteří se nemohli nechat zahanbit,“ vzpomíná.
Při poslední výpravě v roce 2017 s sebou už vezli 3D skener, kterým je vybavili přátelé. S pomocí digitální technologie mohl pak Rittstein vytvořit odlitky celých těl posledních pravěkých lidí na této planetě.
Společně s odlitkem těla jednoho z astronautů z nich pak udělal sochu, kterou nazval Strom pilotů. V Doxu se stala součástí jakési svatyně, v níž Šlapetová vytvořila protipól k soše svou fotografií posvátného Stromu duchů. Obě díla ještě doplnila „freskou“ neboli animací promítanou na zeď, v níž kombinuje své kresby s filmovými záběry ze života domorodců.
Přestože nejnovější společný projekt představuje určitý vrchol jejich dosavadní práce, Šlapetová s Rittsteinem mají v plánu domorodé přátele sledovat dál. Teď je však cestování do oblasti nebezpečnější než kdy dřív, protože Papuánci rozpoutali pravděpodobně marný boj o svou nezávislost na Indonésii. A tak musí s další výpravou prozatím počkat.