Výstava prokletého zlata na Hradě ukazuje i předincké kultury

Byla otevřena v prostorách Nejvyššího purkrabství Pražského hradu. Ukazuje naprosto seriózním, ba skvělým způsobem výběr fascinujících, až tisíc let starých zlatých předmětů, které byly Inky –„syny slunce“ používány (zlato bylo také symbolem slunce).

Výstava soustřeďuje předměty z Muzea zlata v peruánské Limě. Přestože zlaté poklady najdeme na nejednom místě (např. i Kolumbie má své Muzeum zlata, v madridském Muzeu Ameriky najdeme celý quimbajský poklad), setkáváme se zde s projevem vrcholné civilizace Jižní Ameriky. Zastoupeny jsou ale i kultury předcházející a současně se ukazuje nejen zlato, ale i keramika a kopie kamenného sloupu, ztělesňujícího incké sochařství. Právě tak se nabízí jedinečná příležitost seznámit se s kulturami And.

Nejde jen o vylíčení napínavé historie honby za zlatem několika španělských dobyvatelů, kteří porazili obrovskou říši, ale především jde o objev kontextu, v němž se incká říše rozvíjela. Poutavý popis použití většiny vystavených předmětů a jejich atraktivní muzeologická instalace ve světelných vitrínách činí z této výstavy skutečnou událost.

Doplňuje a překonává tak stejně vynikající a jedinečnou výstavu, která byla v roce 2003 instalována rovněž na Pražském hradě pod názvem Stříbro z Peru, 2000 let umělecké tvorby představující reprezentativní výběr nejprve originálních inckých šperků a drobné plastiky, a pak i z doby španělské kolonie, ale i ze současnosti, a tím navozovala představu o tom, jakou roli hrály drahé kovy v historii této významné země španělského impéria (po Mexiku bylo Peru druhým místokrálovstvím).

Teskný tón andské hudby známe dnes v Česku nejen z rozhlasu a z desek, ale i z vystupování různých andských hudebníků na náměstích našich městeček. Velkou roli v ní hraje incká flétna antaras, lidový výrobek z rákosu. Andské národy ji ale používaly i v keramické verzi. Takové najdeme i na výstavě.

Převažují samozřejmě divácky nejvděčnější exponáty – jedinečné zlaté předměty, které jsou přitom instalovány v přehledně uspořádané výstavě a pro úplnost doplněny keramickými a kamennými uměleckými výtvory. Značnou část instalace zaujímají vybrané náročně tvarované tepané zlaté předměty a odlitky. Třpyt a stálost zlata jsou tu povýšeny uměleckými formami a řemeslnou zručností do sféry ryzího umění.

Vlastní i umělecká hodnota zlata je umocněna ještě hodnotou archeologickou a kulturně-etnografickou. Převážně jde o šperky používané muži, ale i ženami při slavnostech a rituálních obřadech i bojích. Tvořily součást výzdoby oděvů, sloužily i jako dary do záhrobí. Přitom nutno podotknout, že zlaté ozdoby mohli nosit jen členové vyšší incké společnosti. Skutečnost, že zlato mohly používat jen vládnoucí vrstvy, ukazuje, že bylo ceněno rovněž jako projev bohatství, i když důraz nebyl kladen na hodnotu materiální, ale rituální. Tím padá i mýtus, že Inkové si zlata necenili.

Vraťme se ale ke zmíněné keramice antary, patřící do předincké kultury nazca. Předměty mají trojúhelníkový, mírně prohnutý tvar, vyhovující jak zvukovým, tak hmatovým vlastnostem, a červený hliněný pálený materiál až 75 dlouhý je dozdoben příznačnými postavičkami bojovníků.

K nim se řadí bohatě tvarované a zdobené keramické nádoby čtvercového základu téže kultury, zdobené lidskými hlavami, rukama, hady a vystupující hlavou ptačího dravce, snad orla nebo kondora. Nahoře mají dvě zcela funkční úzké výlevky propojené třmenem. Bohatá výzdoba přírodními hlinkami z nich činí mistrovská díla andské keramiky.

Na jiné láhvi patřící do kultury moche čili mochica spatřujeme sedícího válečníka, vyzbrojeného kyjem a přilbicí a vybaveného velkými kulatými náušnicemi. To vše je provedeno z pálené oxidované keramiky, jejíž prostý načervenalý ráz je příznačný pro tuto jednobarevnou keramickou skupinu.

Poslední keramickou ukázkou je klasická láhev míčového tvaru s třmenem a výlevkou z černé keramické hlíny, zdobená rytými symboly kočkovité šelmy, zřejmě jaguára, který byl nejsilnějším zvířetem v celé Americe a těšil se výraznému kultu ve všech kulturách počínaje Olméky a byl považován za výraz božské síly.

Ještě dnes se někteří šamani převlékají za jaguářího muže. Podobná dekorace se nachází i na zlatých předmětech, což poukazuje na jednotný mytický princip. Jen škoda, že v otázce výkladu se výstava chápe v některých aspektech spíše jako projev etnografie než jako dějin umění.

Autor je hispanista a přední český odborník na umění Španělska a Jižní a Střední Ameriky.