Článek
Nejvýznamnějším zástupcem belgického surrealismu je René Magritte, a jak říká kurátorka výstavy Inge Vrankenová z Design Flanders, surrealismus není ani tak umělecký směr jako stav mysli.
Více než 35 předmětů takřka třicítky současných tvůrců nenajdete strojeně nainstalované ve vitrínkách vedle sebe, ale rozprostřené v expozici. „Je to otevřená bílá krajina, ve které se předměty vznášejí a vyprávějí příběhy,“ vysvětluje Vrankenová.
Onen přechod mezi realitou a fantazií krásně představují čtyři scény s oponami, za nimiž se ukrývá náhrdelník s labutěmi, magrittovská buřinka nebo obří lustr z mušlí, tradičního symbolu surrealismu.
Ručně vyráběné exponáty
Jednotlivé exponáty z limitovaných edic jsou většinou ručně vyráběné. V jednom prostoru se tak nacházejí podivné objekty a šperky s interiérovými doplňky (klícka na cukr, opičí lampička či zamilované lžičky) spolu s umírněnějšími záležitostmi – židlemi, svítícím stolem nebo věšákem. Zajímavě tady působí prolínání volného umění s užitým.
Ona vůbec celá scénografie se nadmíru povedla. Její autor Pieter Boons tím vytvořil další surrealistické dílo, zvláštní scenérii, na niž dohlížejí krákorající havrani, a z filmů, takových jedinečných domácích videí, sám Magritte.
Jen pro zajímavost Je suis dada zde neukazuje jen na dadaismus, nýbrž i na pozdrav „pápá“, jakým se zdraví belgické děti.