Článek
Výstava je pojatá tak, jak jsou návštěvníci Popmusea zvyklí. Charakterizuje ji pečlivé zpracování, mnoho textových i obrazových materiálů a panely věnované určitému tématu. Expozice se navíc nesoustřeďuje pouze na rok 1989, ale poukazuje i na širší souvislosti.
Připomíná mimo jiné koncert pro Arménii, který v lednu 1989 zorganizovali rockoví muzikanti v podstatě mimo oficiální sféru. Bylo to něco na tu dobu novátorského, protože všechny veřejné akce (včetně na výstavě připomenutého Rockfestu) musela mít strana a vláda pod palcem.
Kromě ohlédnutí za dobovými hitparádami, úspěšnými alby či interprety je zajímavý mimo jiné panel nazvaný Trendy, vize, procesy, který popisuje tehdejší moderní styly. Zatímco kapitola Co duní v jícnu připomíná nástup hudebního hnutí z amerického Seattlu (Faith No More, Nirvana) či britského Manchesteru (Jesus & Mary Chain či The Sundays), panel Stupně vítězů se zabývá hudebními cenami, především tehdy populárním Zlatým slavíkem. Leckoho možná překvapí, že vítězem v kategorii zpěváků za rok 1988 byl Dalibor Janda, zatímco Karel Gott získal ten rok pouze bramborovou medaili.
Další tematické oddíly rozpitvávají třeba tehdejší hudební periodika, kterým vévodila Melodie. Je opravdu bizarní vidět vedle sebe obálky tohoto měsíčníku. Považte, Karel Gott, Vladimír Mišík, Michal Prokop, Vladimír Merta a Lenka Filipová. Ani dnešní muzikál by nedokázal vedle sebe poskládat tak rozdílné osobnosti.
Stejně tak je zvláštní vidět tehdy nastupující skupinu Orlík s Danielem Landou a Davidem Matáskem v čele na snímku z jednoho z prvních koncertů. Tehdy ještě mohla hrát před běžným publikem. A hned vedle se skví obal zásadního alba písničkáře Nohavici Darmoděj.