Článek
Zkomolenina názvu krému Indulona symbolizuje jazykovou neobratnost, s kterou se potýkala po mozkové příhodě. „Zvolna se namáhavě prokoktávám k normálu,“ označovala svůj stav. V nemocnici si předtím zapsala: „Bude hůře a ještě hůře než hůřeji.“ Neustále provokovanou autorskou ambicí se však dopracovala situace, kterou pojmenovala už jinak.
Paměť je chatrná, ale ochotně vydává nové útržky
„Vzpomínky se roztahují jako plášť, ale plášť je živý, hýbá se a neustále z něj něco vykukuje a něco se samo rodí, co tam dřív nebylo. Paměť je chatrná, ale ochotně vydává nové a nové útržky.“ Procházky pamětí mají kouzlo u každého člověka, protože jsou naprosto originální.
:. Iva Hercíkováfoto: Právo/Archiv
A jakkoliv je zpočátku zřejmé, že původně zamýšlela psát opět fabulovanou literaturu, kde byla „doma“ jako znalec toužící ženské duše, vrátila se do chvil, kdy s manželem v roce 1986 emigrovala přes Rakousko a Německo do USA.
Opustila téma nevěry obou partnerů a s lehkou ironií se vrátila do chvil, kdy člověk nemá než to, co si nese v tašce. Ideály a plány mu však nikdo nesebere a je roztomilé sledovat, jak se manželova strojařská profese proměňuje v aktivitu chiropraktika, který v New Yorku napravoval záda Madonně nebo Robertu de Nirovi.
Studie o tíze exilu
Nakonec i návrat do rodné země je zajímavější v tom, jak se právě partnerovi nechtělo opouštět vybudovanou existenci. Na malém prostoru tak vznikla studie o tíze exilu. A čtenář s lítostí už jen listuje stručně poznamenanými náměty. Odejde-li spisovatel, zůstává dílo, ale mizí daleko víc. Všechno to, co ještě mohlo vzniknout.
Iva Hercíková: Dám si to ještě jednou aneb Indolúna
Motto, 89 stran, 179 Kč