Článek
Sám Pavić pod svým jménem napsal i povídku ze srbského prostředí, z bělehradské pevnosti Kalemegdan. Oživuje v ní legendu, že ten, kdo v pevnosti najde dvě místa vzdálená od sebe přesně sto padesát kroků, spatří a pozná pravdu. Pavićovi se to podařilo a uviděl svou pravdu, dívku asi osmadvacetiletou.
Mistr mystifikace se vyžívá v parodii
Pavić je mistr v mystifikaci. Jak přiznává, všechny povídky napsal sám, včetně biografických údajů o každém autorovi. Bere si tak k srdci první a hlavní zásadu postmodernismu, kterou je parodie.
Není to jeho první experiment. Napsal už díla formou slovníku, křížovky, příručky pro hádání z tarotových karet či astrologického průvodce. Nejde mu však jen o provokaci, jeho dílo má poselství.
Svou erudici využívá ve hře s historickými motivy. V italské povídce to je setkání Danteho a Boccaccia před napsáním jejich hlavních děl. Gruzínský autor se jmenuje Maxim Alexandrovič Džugašvili a vzdálené příbuzenství se Stalinem tu hraje svou roli.
Setkání se Stalinem, Haškem i Kafkou
Stejně jako v případě arménského příspěvku s titulní povídkou, kde diskutuje jistý Chačatur se svou sestrou. Samozřejmě o hudbě, o hájemství mistra Chačaturjana. V české povídce Tomáše Sedláčka sleduje dva muže jedoucí v roce 1920 vlakem do Kladna. Ten s čepicí nastoupil do vagonu třetí třídy, onen s tvrdým límečkem do prázdného vagonu druhé třídy. První byl Jaroslav Hašek, druhý Franz Kafka.
Pavić neváhá a vydává se do starého Egypta, do středověké Evropy. Pohrává si se smrtí coby literárním tématem vážícím jako pírko. Svět vnímá jako místo záhad, odmítá ukončenost děje i lidského bytí.
Umění nezná hranice ani národnost
Nejvýraznější je makedonská povídka Ikona na zlatě. V povídce se schází muž v uniformě ozbrojených sil OSN a překupník s ikonou sv. Dimitrije, ukazující ho, jak cválá na koni po mořské hladině a šavlí stíná plachty maličkých galér rozesetých po zálivu.
Je kradená, ale překupník za ni řádně zaplatil a totéž čeká od vojáka OSN. Ten se však vyptává na původ ikony a historie znalý muž mu vysvětluje, že se tu sešla zkušenost a invence celého Balkánu. Umění i jeho odkaz totiž nezná hranice a mnohdy ani národnost.
Milorad Pavić: Papírové divadlo
Milorad Pavić: Papírové divadlo Mladá fronta, přeložila Stanislava Sýkorová
208 stran, 259 Kč
