Článek
O souborné shrnutí své práce se musel SIAL starat sám. Třeba výstavou o rekonstrukci Veletržního paláce v Národní galerii v 2. polovině 80. let, výstavou v Národním technickém muzeu na samém začátku 90. let, výstavou Mašinisti v Galerii Jaroslava Fragnera v roce 1996. V roce 2008 pak vydáním knihy Architekti SIAL v nakladatelství Kant.
Až v letošním roce se ve spojení s výstavou v Muzeu umění Olomouc tématu chopili kunsthistorici. Obsáhlá publikace s jednoduchým názvem SIAL vyšla sice k výstavě, ale nikterak se k ní neváže, je samostatná a soběstačná.
Nabízí přehledné zpracování fenoménu SIAL, portréty nejvýznamnějších představitelů a nejdůležitějších staveb. Každá její část je opatřena bohatým poznámkovým aparátem a odkazy k literatuře (byť tvrzení, že autoři „se opírali o veškerou známou literaturu“, není pravdivé).
Neúplnost
S důrazem na to, že SIAL byl evropský úkaz, jsou ale veškerá srovnávání pouze se zahraniční architekturou. O tom, jaké bylo místo SIAL mezi českými architekty a institucemi a co ve stejné době dělali jiní (opravdu ne všichni dělali jen panelová sídliště) tu není skoro nic. Zřejmě s pocitem, že přece každý ví, že v té době tu kvalitní architektuře dobře nebylo. Ale že by mimo SIAL nevznikala žádná, tomu snad nikdo soudný nevěří.
I nezasvěcený čtenář tou bezpochyby úctyhodnou knihou listuje s pocitem, že něco chybí. Stavby mají ne úplnou plánovou dokumentaci, fotografie jsou výběrové, některé texty působí neúplně, chybí seznam staveb, seznam těch, kteří sdružením prošli, je tu jen jednostránkový výběr literatury.
Editor Rostislav Švácha přitom pracoval také na publikaci z roku 2008. Tam jsou seznamy lidí, u každého rejstřík staveb, na nichž se podílel, místo portrétů živé rozhovory. Bylo tedy na co navazovat. Jen by bylo dobré v úvodu aktuální knihy napsat, že je svým způsobem rozvedením té starší. Kniha z nakladatelství Kant dýchá energií, která je podobná té, již mají stavby SIAL a dodnes ji v sobě mají i jeho členové. Kniha současná je učesanější, prezentuje SIAL jako historické téma, jež je uzavřeno, zváženo a zhodnoceno.
Editor Rostislav Švácha přitom pracoval také na publikaci z roku 2008. Tam jsou seznamy lidí, u každého rejstřík staveb, na nichž se podílel, místo portrétů živé rozhovory. Bylo tedy na co navazovat. Jen by bylo dobré v úvodu aktuální knihy napsat, že je svým způsobem rozvedením té starší. Kniha z nakladatelství Kant dýchá energií, která je podobná té, již mají stavby SIAL a dodnes ji v sobě mají i jeho členové. Kniha současná je učesanější, prezentuje SIAL jako historické téma, jež je uzavřeno, zváženo a zhodnoceno.
SIAL, Arbor Vitae a Muzeum umění Olomouc, 384 stran, 1190 Kč