Článek
Historie představuje očištěný pohled do minulosti. Objektivněsubjektivní zápis letitého lidského snažení. Věčnou připomínku hluboko v hlavě, paměť národů. Skládá se z mozaiky vzpomínek, které se skrývají v jednotlivých bytostech. Neboť ten, „kdo zapomněl na svoji minulost, si neuvědomuje, že ji bude muset prožít znovu“.
Barry střípky těchto mozaiek dává dohromady a vytváří nový obraz irských dějin 20. století. Veškeré události se zakládají na subjektivních detailech, jež se nenávratně vryly do myslí jednotlivců.
Provázejí nás 1. světovou válkou, přes bouřlivá dvacátá léta až do současnosti. Roseanne McNultyová přišla do ústavu pro duševně nemocné, když byl doktor Gren ještě dítě. V blázincích strávila více než šedesát let. Přesto má psychiatr podezření, že žena žádnou duševní chorobou nikdy netrpěla.
Přitahován nevysvětlitelnou silou se začne zabývat jejím osudem. Po celou dobu si vede zápisky, kde kromě průběhu vyšetření popisuje i vlastní touhy a prohry. Paralelně s nimi však vznikají také tajné paměti Roseanne. Stoletá pacientka se v předtuše blízké smrti rozhodne vypustit traumatické vzpomínky na papír. Čím déle oba deníky čteme, tím více si uvědomujeme, jak se jejich sdělení podobají.
Bezmoc a utrpení
Právě skrze metaforu osobních tragédií Roseanne a doktora Grena autor zpodobňuje minulost celého Irska. Vyjadřuje proměnu, jakou země prošla od dob, kdy nesnášenlivá agresivní společnost dokázala z malicherných důvodů zabíjet nevinné.
Paradoxně se jedná především o vraždu duševní. Otec Roseanne přišel o veškerou podstatu lidství dávno před svou nevyjasněnou smrtí a z matky zbyla pouze troska. Uniknout nedokázala ani sama Roseanne.
Ve chvíli, kdy čtenář sní o zaslouženém happy endu, je obviněna z cizoložství a odstraněna na okraj takzvaně slušné společnosti. Neumí se bránit. Život ji vydal napospas těm, kteří to s ní údajně myslí dobře.
Barry zachází až k tématu dlouhodobé paměti. Kolik si člověk může zapamatovat a co z toho lze považovat za pravdu. „Pamatuji si strašné, úděsné věci, ztráty a spoustu hluku, ale je to jako s těmi hroznými ponurými obrazy, které buhvíproč visí v kostelích, přestože na nich není nic vidět.“
Některé vzpomínky získají lety novou podobu, přetvoří se podle přání majitele. Jiné však raději zůstanou zapomenuty.
Sebastian Barry: Tajný deník Odeon, 304 stran, 269 Kč
Sebastian Barry (1955, Dublin)
Vystudoval na Trinity College, kde potom vyučoval. Veřejnost jej zná především jako autora divadelních her. Za svou první hru Boss Grady’s Boys (1990) získal ocenění BBC/Stewart Parker Award. Další hry se hrály mimo jiné v New Yorku na Broadwayi a na scéně The Royal National Theatre v Londýně.
Co se týká prozaické tvorby, Barryho romány se zaměřují na historii Irska a Velké Británie. Dva z nich byly nominovány na Man Bookerovu cenu.
