Článek
Za název si autor, který většinu života pracuje u pražské kriminálky, zvolil slangový název pro skupinu policistů přijíždějící kvůli výzvě operačního důstojníka k závažným trestným činům. Vždy ji tvoří především detektivové či vyšetřovatelé, dále technici, lékař, fotograf, někdy i psovod, nebo dokonce zásahová jednotka.
Urban, protože tuto mravenčí práci zná z vlastní zkušenosti, umí pracovat především s jemnými detaily. Těm často běžný autor nepřikládá zase takový význam, spíše se soustředí na literární stránku příběhu.
Urban však ví, že právě v maličkostech tkví kouzlo uvěřitelnosti. Práci detektivů neukazuje jako romantické dobrodružství plné přestřelek a akčních scén. Naopak je v šesti povídkových příbězích prezentuje coby mírně uštvané, špatně placené a věčně nestíhající státní úředníky, zahlcené byrokratickou administrativou.
Někdy je až naturalistický popis situací pro čtenáře silná káva. Třeba v povídce Ve stínu smrti Urban popisuje moment, kdy jsou členové výjezdovky zavoláni k mrtvému člověku, který již několik dní leží v nevětraném bytě s naplno puštěným topením. Je v tom tak precizní, že máme pocit, jako bychom stáli koronerovi za zády a dívali se, jak tělo pečlivě ohledává.
Na druhou stranu se autor nebrání ani úsměvným či absurdním situacím, kterým jsou také leckdy policisté vystavováni. Díky tomu nemá čtenář pocit, že se neustále brodí potoky krve a je to tak trochu nuda.
Povídkové kriminalistické knihy mají často spád, jdou přímo k meritu věci, a proto se tak dobře čtou. V osmdesátých letech vyšla podobná publikace Rudolfa Kalčíka Bartolomějská ulice, která využívá stejně jako Urbanovo dílo těchto opěrných bodů.
Dnes jsou tyto žánry naštěstí už oproštěny od výrazných politických reálií, takže si můžeme Výjezdovku užít už jen jako svižně plynoucí soubor kriminalistických příběhů.
Může se vám hodit na Zboží.cz: