Článek
Fajt vyhrál na toto místo mezinárodní konkurz, který v roce 2010 velmi korektně uspořádal ministr kultury Václav Riedlbauch, ale další ministr, Jiří Besser, tento fakt nerespektoval. Udělal nový – už pouze český konkurz – a z něho posléze sám vybral zcela neznámého ekonoma a finančníka Vladimíra Rösela. Ten byl ale z místa generálního ředitele Národní galerie nedávno odvolán.
Jiří Fajt působí v současné době v Německu, kde je vedoucím vědecko-výzkumných projektů v Centru pro dějiny a umění východní části střední Evropy (GWZO) v Lipsku a působí i jako hlavní editor vědecké devítidílné řady Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa, kterou vydává mnichovské nakladatelství Deutscher Kunstverlag.
Mezinárodní renomé si získal výstavou o umění za vlády Karla IV. a jeho synů v Metropolitním muzeu v New Yorku a projektem Europa Jagellonica, který nedávno skončil v Postupimi. Po mnoho let pracoval také v Národní galerii v Praze, ale jako jeden z prvních odešel po nástupu Milana Knížáka do funkce generálního ředitele. Jejich nevraživost je od té doby pověstná.
Obrátili jsme se na některé osobnosti kulturního spektra s otázkou, co si o jmenování Fajta jako nového generálního ředitele Národní galerie myslí.
Pozitivní krok
Helena Koenigsmarková, ředitelka pražského Uměleckoprůmyslového muzea, uvedla: „Jiří Fajt je skvělý oborník a bylo by přínosné, kdyby si jako ředitel získal všeobecný respekt, protože i my máme zájem na tom, abychom měli silného partnera.“
Jako jednoznačně pozitivní krok hodnotí jmenování Fajta profesor Jan Royt, ředitel Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě v Praze: „Jiří Fajt je historik umění mezinárodního renomé. Jeho pozice v čele Národní galerie může napomoci k respektu této instituce.“
To samé si myslí i sběratelka Františka Kupky Meda Mládková, která plně prosazuje, aby stál Fajt v čele Národní galerie. Tomáš Berger, přední český restaurátor, Právu řekl: „Volba je podle mě správná, protože Fajt přináší naději, že se v pražské Národní galerii konečně něco pohne kupředu.“
Podle ředitele Galerie výtvarného umění v Chebu Marcela Fišera však není správné, že o vedení galerie rozhodla ministryně kultury v demisi. Podle něho to příliš neupevní pozici nového generálního ředitele vůči jeho kritikům. „Fajt je vynikající historik umění, ale pokud jde o jeho velké projekty, pak ve snaze, aby výstava byla co nejexkluzivnější, jde přes mrtvoly. Prostě nebere ohled na realitu a faktické možnosti. V tomto ohledu byla a asi i bude vůči němu oprávněně silná opozice.“
Podle historika umění profesora Pavla Kaliny, který působí na několika univerzitách, padlo Fajtovo jmenování v nesprávnou dobu. „Ministryně kultury má několik posledních dní v úřadu, nejprve oznámí, že zboří dům na Václavském náměstí v památkové zóně, a pak vyhlásí nového generálního ředitele Národní galerie. To by byl handicap pro každého!“
Žhavá konkurence
Podle Kaliny mělo být znovu vyhlášeno výběrové řízení. „Je to sice zdlouhavé, ale nový ředitel by měl rozhodně lepší startovní pozici,“ uvedl.
V konkurzech, které od roku 2010 na místo generálního ředitele Národní galerie proběhly, byl vždy nejvýraznějším soupeřem Jiřího Fajta historik umění Marek Pokorný, jenž stál donedávna v čele Moravské galerie v Brně. I v současné době se s ním po odvolání Vladimíra Rösela počítalo jako s nejžhavějším kandidátem.
Pokorný Právu řekl: „Jde o rozhodnutí politické v tom širokém slova smyslu. Respektuji ho jako realitu. Pro mě je nejdůležitější, aby se tápání kolem Národní galerie konečně vyřešilo a aby začala fungovat jako standardní instituce uznávaná doma i ve světě. Měl by tam nastoupit někdo, kdo dá všemu dlouhodobější perspektivu.“
I podle Pokorného nepadlo rozhodnutí o novém řediteli v optimální politické konstelaci, protože mandát ministryně kultury pár dní před jejím odchodem není silný, což činí jmenování Fajta problematickým. „Klidně se mohlo stát, že bych byl v pozici, v jaké je dnes Jiří Fajt. Dobře vím, že mu není vůbec co závidět.“