Článek
Expozice, která bude k vidění do konce května, je rozdělena do devíti tematických oddílů. „Nejstarší exponáty zachycují Plzeň v prvních letech devatenáctého století,“ řekl Novinkám spoluautor výstavy Petr Domanický.
„Máme tady kupříkladu velice zajímavé originály s kostelem svatého Bartoloměje po požáru věže v roce 1835. Nebo reprodukce děl poskytnuté vídeňskou Albertinou s unikátními pohledy na plzeňské náměstí i na celé město,“ upozornil.

Reprodukce akvarelu Eduarda Gurka – plzeňské náměstí s vyhořelou věží kostela
Díla někdejších malířů a vedutistů zachycují proměnu provinčního centra v průmyslovou aglomeraci a mají nejen uměleckou hodnotu. „Jsou velmi cenná z dokumentačního hlediska,“ konstatoval Domanický a dodal: „Mnohá zákoutí, která známe z historických černobílých fotografií, jsou tady v barvě. Třeba z obrazů Václava Jansy vidíme, jak bylo město barevné na přelomu devatenáctého a dvacátého století.“
Unikát z Bohemie
„Naprostým unikátem, který tady donedávna být nemohl a už tady nikdy nebude, je fragment z mozaiky Jiřího Kovaříka,“ uvedl Domanický.
Nástěnnou Džunglí o ploše pětačtyřicet metrů čtverečních se pyšnila loni zbořená restaurace Bohemie. Z mozaiky se zachovalo jen několik malých částí - ty budou osazeny v novém bytovém komplexu, který vyroste na místě zdemolovaného objektu.

Fragment fresky Jiřího Kovaříka ze zbořené restaurace Bohemie
Není to jediná připomínka dnes již zaniklých podniků - někdejší proslulou vinárnu Krym tady evokují dvě podsvícené malby na skle s motivy podvodního světa.
Co je. A co mohlo být
Návštěvníci procházejí jednotlivými epochami, tak jak je zachytili tehdejší umělci i architekti. Jeden oddíl je například věnovaný skulpturám vytvořeným pro významné veřejné plzeňské budovy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. „Mimo jiné pro městské divadlo, Měšťanskou besedu nebo kapli na ústředním hřbitově,“ podotkl Domanický.
Nechybí zajímavosti z architektonické sbírky Západočeské galerie - třeba z archivu předního meziválečného architekta Bohumila Chvojky. „Představujeme například jeho prakticky neznámý projekt zástavby Denisova nábřeží či výkresy z projektu budovy Okresní nemocenské pojišťovny, dnešní polikliniky,“ poznamenal Domanický.

Obraz Josefa Tetínka z roku 1951 nazvaný Plzeňské předměstí s brigádou
Nemohou chybět obrazy Škodových závodů, samozřejmě i z časů, kde nesly Leninovo jméno. K vidění je návrh dělnického sousoší, které mělo „zdobit“ Dukelské náměstí, nynější Masarykovo. Nebo jedna z poválečných podob tehdy nerealizovaného pomníku americké armádě.

Model rybářské bašty, jednoho z pavilonů známých veletrhů Ex Plzeň
„Jedním z významným výstavních okruhů jsou šedesátá léta,“ připomněl Domanický. „Pozornost je věnována výstavám Ex Plzeň i několika nerealizovaným projektům z doby normalizace,“ poznamenal.
Éru slavných veletrhů připomíná neon i model rybářské bašty, jednoho z vyhlášených pavilonů. Výstava upozorňuje také na snahy o poměrně kvalitní výstavbu z počátků budování sídlišť. I na jejich pozdější panelovou uniformitu.