Článek
V roce 2006 se poprvé vydal do Hongkongu, bez znalosti jazyka a s cizím průvodcem v ruce. Rok nato už se základní znalostí čínštiny a s vědomím, že nejvíce spatří i se dozví mimo už popsané cesty.
Prošel notnou část jižního koutu nebeské říše, později strávil rok a půl převážně studentského života v provincii S’-čchuan. Chodil a na kole jezdil po horách, po dnech vyschlých řek, spal v horských chatrčích a starých, zapadlých městečkách a vesnicích.
Všude tam našel živoucí folklór, na rozdíl od turistických center vybírajících vstupné na průmyslově provozované památky. „Jsem sice cizinec, ale nejsem idiot,“ musel se občas bránit dotěrným vybíračům poplatků za kdeco.
Nabídka cigarety je projev přízně
Poseděl s mnoha starci v tradičních čajovnách, kam mladí Číňané už tolik nechodí, vyhledávají totiž spíš bary se západním stylem. Ale právě v čajovnách se nejvíc dozvěděl a dostal – ač nekuřák – nabídku cigarety, což je projev přízně, předstupeň přátelství.
Karlach je bytostně přitahován k menšinám, často na hranici vymření. U nich poznal dávnější podobu života. Vábilo ho třeba kouzlo města Čcheng-tu, desetimiliónového centra sečuánské provincie. V době, kdy naši předkové mířili do pralesů budoucí české kotliny, bylo hlavním městem dynastie Kchaj-ming, vládnoucí starověkému království Šu. Proslulo svým dva tisíce let starým zavlažovacím systémem, nejstarším známým vodním dílem na světě. Velkolepost města ohromila ve 13. století i Marka Pola. V roce 2008 bylo zničeno zemětřesením, které si vyžádalo sto tisíc životů.
S citem vzpomíná autor na bolestné dějiny Číny dvacátého století, kdy zvláště v době kulturní revoluce bylo zničeno mnoho památek. Současné vlády se podle něj programově snaží věnovat historickému vědomí lidí i péči o památky. Vystižení prolínání občanské společnosti s duchovním světem je cenným příspěvkem knihy, která přímo vábí k cestě do jižního podnebesí.
