Článek
Cílek si všímá nejen nejslavnějších akcí specialisty na tajné operace, kterého nazval velitel spojeneckých armád za 2. světové války generál Eisenhower „nejnebezpečnějším mužem Evropy“, ale sleduje i jeho poválečné kroky. Z těch prvních je známé osvobození Mussoliniho nebo nasazení německých vojenských jednotek v amerických uniformách při ardenské ofenzivě. Z druhých pak podpora Odessy, organizace bývalých esesáků, či jeho podnikatelské aktivity v místech nových válečných konfliktů.
Cenné jsou informace o podílu čs. vojenských zpravodajců při Skorzenyho výslechu v roce 1946, kdy jim nebylo v americkém zajetí umožněno dokončit výslech muže, který se měl podílet na vzniku krutých protipartyzánských jednotek působících třeba i na Moravě. „Jen“ přiznal, že se v březnu 1942 léčil v Karlových Varech a v dubnu 1945 „navštívil“ právě na Moravě hlavní stan armádní skupiny Střed polního maršála Schörnera.
„Američané si všechny jeho znalosti chtěli zachovat pro sebe,“ vypověděla Cílkovi svědkyně jeho výslechu Ludmily Řičicová-Uhlířová. Ani obvinění z využití převlečených vojáků nevedlo k jeho odsouzení. Ukázalo se, že i Spojenci několikrát využili této klamné metody boje. A rodící se tajná služba nacistického generála Gehlena už osnovala jeho útěk-odjezd z tábora v Darmstadtu.
V létě 1948 se Skorzeny „poněkud s námahou“, jak uvedl, nasoukal do kufru auta německého šoféra, který zajišťoval americkému veliteli tábora všechny pochůzky. Zemřel v červenci 1975 v Madridu, jen čtvrt roku před svým ochráncem generálem Frankem.
Celkové hodnocení: 95 %
Roman Cílek:
Já, Otto Skorzeny...! Pražská vydavatelská společnost a Nakladatelství Epocha, 110 stran, 139 Kč