Článek
Fefík: Tak pěkně děkuju!
Nepočítaje knihy zejména z okruhu časopisu Sorry a vlastní péčí vydávané drobné tisky je soubor sebraných črt a fejetonů autorovou knižní prvotinou. Ač humorista, to nejpodstatnější napsal v sérii 33 sloupků shrnutých do celku Co počít? - jak fernet hořké malé bilance, v čem že to žijeme.
(Rodiče)
Ota Ulč: Všehochuť málo korektní
Říká-li se, že pesimista je dobře informovaný optimista, pak profesor politických věd v Binghamtonu (USA), publicista a spisovatel Ulč splňuje tento bonmot s tím, že navíc je ještě ironickým skeptikem. Popisuje náš svět vezdejší, komparuje a podotýká (jako snajper odstřeluje vžité "pravdy").
Výběr z 50 publikovaných i nepublikovaných článků otištěných před i po roce 1989 u nás i v zahraničí (např. Reportér, Tvar, Americké listy, Polygon, Český dialog, Západ) dokazuje autorův neobyčejně široký záběr. A každý Ulčův text má konec, což není v české žurnalistice vždy zvykem. A přitom (to tady taky není zvykem) je to autor shovívavý, neboť, jak napsal na konci jednoho nepublikovaného článku: Nedovedu si představit, že bych raději žil v jiné době než právě nyní.
(Doplněk)
Pavel Pečínka: Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě
První kniha, která na českém trhu nabízí přehled o vývoji a situaci evropských ekologických stran (včetně českých pokusů). Shrnutá fakta neumožňují hýřit optimismem, neboť i tak krátká historie nejrůznějších zelených dává nahlédnout, že jde o někdy dost nepochopitelnou změť od levičáků po pravičáky, od komunistů po fašisty. Joschka Fischer a němečtí Zelení jsou v tomto spolku něčím skoro tak mimořádným jako pitná voda v nějaké velké evropské řece. A přece je nutné se ptát: Je zelená alternativa pro evropskou politiku a správu nějaká cesta do budoucnosti?
(G plus G)
Z překladů
Sylvia Plathová: Noční tance
Po Zábranově překladu Ariela (česky poprvé 1984) dostáváme do rukou další výbor ze zoufalství paličaté hodné holky, která dala americké i anglické poezii nejen obrazy zubního kartáčku, ale také zabijačky a dalších metafor pro partnerské soužití, kde oba s nesmírnou péčí dodělávají. Kvarteto znalců Plathové, jež se odhodlalo nést překladatelskou kůži na trh česko-anglickou edicí, zvýrazňuje autorčinu nekompromisní melancholii, která ji skličuje natolik, že okolní svět se pro ni stává nesnesitelným. Jsem svislá. / Dávám však přednost vodorovnosti, psala s ledovým zaujetím Plathová, a aby to dokázala, položila nakonec hlavu do plynové trouby.
(Přeložili Tomáš Hrách, Eva Klimentová, Zuzana Šťastná a Jan Zábrana. Argo)
Keith Devlin: Jazyk matematiky
Profesor ze Stanfordu zná sice Chomského jako málokdo v kraji, ale spíš než formalizovaný pohled na naše počítání nám nabídne další zdařilý popularizační průlet obávanou disciplínou, která se v antice nezalekla neuchopitelné odmocnicna 2 a s chutí se opřela do "neviditelného". Na cestě za vyšší abstrakcí matematika postupně přestala být vědou o číslech, tvarech i změnách a v pozdním novověku je vědou o strukturách. A protože si Devlin jako každý vášnivý milovník svého oboru uvědomuje jeho vnitřní krásu a harmonii, rád by matematice zajistil maximální prostor působnosti, aby měla do čeho píchnout i v časech, kdy venku zuří Heisenbergův princip neurčitosti a Gödelovy věty o neúplnosti. A tak předvádí, k čemu ve všední den použijeme derivaci, jak co nejúsporněji uskladnit pomeranče a kolik existuje tapetových vzorů.
(Přeložil Jan Švábenický. Dokořán/Argo)