Hlavní obsah

Výběr knih ze Salonu

Novinky, salon

Některé nové knihy, o kterých 1. víme, že vyšly, 2. se domníváme, že jsou nějakým způsobem výjimečné.

Foto: Milan Turek

Nádherný pohled se naskýtá příchozím k dolní stanice lanovky na vrchol Ještědu

Článek

Fefík: Tak pěkně děkuju!

Nepočítaje knihy zejména z okruhu časopisu Sorry a vlastní péčí vydávané drobné tisky je soubor sebraných črt a fejetonů autorovou knižní prvotinou. Ač humorista, to nejpodstatnější napsal v sérii 33 sloupků shrnutých do celku Co počít? - jak fernet hořké malé bilance, v čem že to žijeme.

(Rodiče)

Ota Ulč: Všehochuť málo korektní

Říká-li se, že pesimista je dobře informovaný optimista, pak profesor politických věd v Binghamtonu (USA), publicista a spisovatel Ulč splňuje tento bonmot s tím, že navíc je ještě ironickým skeptikem. Popisuje náš svět vezdejší, komparuje a podotýká (jako snajper odstřeluje vžité "pravdy").

Výběr z 50 publikovaných i nepublikovaných článků otištěných před i po roce 1989 u nás i v zahraničí (např. Reportér, Tvar, Americké listy, Polygon, Český dialog, Západ) dokazuje autorův neobyčejně široký záběr. A každý Ulčův text má konec, což není v české žurnalistice vždy zvykem. A přitom (to tady taky není zvykem) je to autor shovívavý, neboť, jak napsal na konci jednoho nepublikovaného článku: Nedovedu si představit, že bych raději žil v jiné době než právě nyní.

(Doplněk)

Pavel Pečínka: Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě

První kniha, která na českém trhu nabízí přehled o vývoji a situaci evropských ekologických stran (včetně českých pokusů). Shrnutá fakta neumožňují hýřit optimismem, neboť i tak krátká historie nejrůznějších zelených dává nahlédnout, že jde o někdy dost nepochopitelnou změť od levičáků po pravičáky, od komunistů po fašisty. Joschka Fischer a němečtí Zelení jsou v tomto spolku něčím skoro tak mimořádným jako pitná voda v nějaké velké evropské řece. A přece je nutné se ptát: Je zelená alternativa pro evropskou politiku a správu nějaká cesta do budoucnosti?

(G plus G)

Z překladů

Sylvia Plathová: Noční tance

Po Zábranově překladu Ariela (česky poprvé 1984) dostáváme do rukou další výbor ze zoufalství paličaté hodné holky, která dala americké i anglické poezii nejen obrazy zubního kartáčku, ale také zabijačky a dalších metafor pro partnerské soužití, kde oba s nesmírnou péčí dodělávají. Kvarteto znalců Plathové, jež se odhodlalo nést překladatelskou kůži na trh česko-anglickou edicí, zvýrazňuje autorčinu nekompromisní melancholii, která ji skličuje natolik, že okolní svět se pro ni stává nesnesitelným. Jsem svislá. / Dávám však přednost vodorovnosti, psala s ledovým zaujetím Plathová, a aby to dokázala, položila nakonec hlavu do plynové trouby.

(Přeložili Tomáš Hrách, Eva Klimentová, Zuzana Šťastná a Jan Zábrana. Argo)

Keith Devlin: Jazyk matematiky

Profesor ze Stanfordu zná sice Chomského jako málokdo v kraji, ale spíš než formalizovaný pohled na naše počítání nám nabídne další zdařilý popularizační průlet obávanou disciplínou, která se v antice nezalekla neuchopitelné odmocnicna 2 a s chutí se opřela do "neviditelného". Na cestě za vyšší abstrakcí matematika postupně přestala být vědou o číslech, tvarech i změnách a v pozdním novověku je vědou o strukturách. A protože si Devlin jako každý vášnivý milovník svého oboru uvědomuje jeho vnitřní krásu a harmonii, rád by matematice zajistil maximální prostor působnosti, aby měla do čeho píchnout i v časech, kdy venku zuří Heisenbergův princip neurčitosti a Gödelovy věty o neúplnosti. A tak předvádí, k čemu ve všední den použijeme derivaci, jak co nejúsporněji uskladnit pomeranče a kolik existuje tapetových vzorů.

(Přeložil Jan Švábenický. Dokořán/Argo)

Související témata:

Výběr článků

Načítám