Článek
Viki Shock: Negropolis aneb Irracionálno dobyto!
Nejnovější sbírka mladého obdivovatele moderní poezie (1975), redaktora literárních časopisů a člena Klubu nezávislých surrealistů. Po ohlasech beatnické poezie (Dvacet deka něžností), dada (Dvakrát opakované ňadro) a proklatých francouzských básníků (Karel Bodlák - Květy bodláčí) přichází tentokrát s parafrázemi modernismu a jeho manifestů.
Ve čtyřech oddílech graficky elegantně vypravené sbírky jako vždy doplněné stejně elegantními autorovými fotografickými kolážemi blízkými poetice Karla Teigeho najdeme autorovy elegantní poučené verše vytříbené formy i jazyka.
Retro je dnes oblíbenou formou postmoderní hry. Pokud se do něj pustí inteligentní a citlivý tvůrce, vznikne sbírka parafrází, glos, ohlasů a travestií, jež číst je radost hraničící občas až s gurmánskou potěchou. Opodál onanujících kněží / otec opat němě leží / vrata pevně na závoru / biskup visí na javoru.
Protis
Josef Škvorecký:Malá pražská matahára
Tragikomedie z dávných časů
Pokud by byl Škvoreckého filmový scénář (1996) někdy zfilmován, mohla by mít reklamní kampaň ústřední motto: 75 obrazů z dějin českého jazzu. Jenže - přesně v polovině 20. století se sice zpívalo Mr. Swing, kdo to je?, ale láska k Josefu Vissarionovičovi se měřila teploměrem a fízlové odhalovali agenty imperialismu stále jako na běžícím pásmu.
Scénář, který námětově vychází z autorova souboru Povídky tenorsaxofonisty (mj. Malá pražská matahára, Jak je lízli, Bebop Richarda Kambaly) a z jednoho z mála "undergroundových" textů 50. let (Konec Bulla Máchy), je však také o lásce, neboť Škvoreckého hrdina (a vypravěč) Danny Smiřický jí má na rozdávání.
Snad to byl opravdu Anděl strážný, kdo mě zachránil před osudem těch všech, co jsem je znal. Ale na Geraldinku jsem nikdy nezapomněl. Na nikoho a na nic z toho všeho jsem nikdy nezapomněl... (Danny hraje a hraje sólo. Smutný hlas jeho tenorsaxofonu pokračuje přes všechny závěrečné titulky.)
Literární akademie
Pascal Bruckner: Hořký měsíc
Román v r. 1992 zfilmovaný Romanem Polanským je prvotinou protřelého francouzského kritika morálky, jehož přesycení pseudolibertinští hrdinové se vypořádávají se západní kulturou spotřební nudy po svém: obyčejnou lásku vnímají jako pouhé maloměšťácké klišé, tudíž udělají všechno proto, aby si užili ještě víc a mohli pobaveně shlížet na všední partnerské vztahy jako Übermensch na plebs.
Ale krutě se mýlí, protože přeslechnou poslední výzvu začlenit se do společnosti a skončí jako samozvaní mentoři stahující do pekel sebe i okolí.
Hlavním postiženým téhle morální facky poskládané jako šachová koncovka totiž není úchylný mrzák ani jeho fatálně přitažlivá volavka, nýbrž nejistý posluchač, který ze sebe nechal udělat odpadkový koš pocitů, hadr na podlahu zacákanou nenávistí a nakonec i vyvrhela pykajícího za něco, co by při své neschopnosti ani nesvedl spáchat.
Přeložila Dana Melanová, Motto
Lygia Fagundes Tellesová: Temná noc a já
Jedenáct vybraných povídek přední brazilské autorky přináší lehce nahozené, sevřené příběhy, v nichž se vyjevuje nejistota a nejednoznačnost lidského života. Provází je motto složené ze čtyřverší Cecílie Meirelesové: Ať nikdo neotvírá dveře / ať se všechno jenom zdá: / že odcházíme ruku v ruce, / společně temná noc a já .
Autorka s odstupem a prožitkem nahlíží bez sentimentu do takových stinných i světlých koutů ženských komůrek a na čtenáře čeká při čtení i nejedno překvapení. Třeba pokus o mužský, hořce bilanční monolog v povídce Sauna prozrazuje, jak mohou také zralé ženy vidět svět mužů.
Vybrala a přeložila Jarmila Lidmilová, Mladá fronta
Michael Sparrow: Příhody venkovského lékaře
Autor historek, které se nejlíp čtou poté, co jsme přežili letní vedra pokud možno bez účasti lékaře, se hlásí ke svému předchůdci Richardu Gordonovi a jeho černému kufříku a to jej vyviňuje z možných obžalob z epigonství. Sparrow je o dvě generace mladší, uvolněnější, ostatně asi jako dnešní čtenáři. A konečně - ono to v té Británii nechodí o moc hůř nebo líp než u nás. Je to dobrá zpráva?
Přeložila Alena Jindrová-Špilarová, Paseka