Článek
Před Prahou se Pražský výběr představí ještě 13. prosince v Hradci Královém, následují 15. 12. Brno a 17. 12. Plzeň.
Bylo těžké přemluvit Pražský výběr k tomu, aby se vrátil na pódia?
Michael Kocáb: Ani ne, protože jsme stejně měli v plánu buď na konci letošního nebo na začátku příštího roku začít vystupovat. Když přišla ta nabídka, posunula jen naše plány. Až odehrajeme nachystané koncerty, budeme zkoušet a pak se znovu vrátíme - zřejmě v březnu.
Jaký repertoár na koncertech nabídnete?
Kocáb: Zahrajeme starý repertoár, respektive takové best of. Nazkoušeli jsme to nejlepší, co jsme kdy měli. Každá ze skladeb má nějaký příběh. Straka v hrsti byla v Herzově filmu, Krysy tolik štvaly komunisty, Pražákům těm je hej se naopak v té době proslavila. Budeme mít tím pádem nacvičené přídavky pro jarní turné. Tam bychom už totiž chtěli představit nové skladby.
Proč vlastně Pražský výběr hrával od devadesátých let pouze nárazově?
Kocáb: Mělo to několik důvodů. Já na začátku devadesátých let dělal politiku a na hudbu jsem neměl tolik času. Michal Pavlíček se postavil na vlastní nohy. Ne že by na nich předtím nestál, ale obklopil se dalšími lidmi, vstoupil do nových projektů a dost se mu to rozjelo. Mezitím jsem skončil s politikou, a protože byl Michal stále zaneprázdněn, dělal jsem si své věci. Nedávno jsme si ale řekli, že bychom se takhle nikdy nedokázali vrátit. Odsunuli jsme tedy každý své zájmy, stejně tak i náš baskytarista Vilém Čok, a pokoušíme se Pražský výběr zrekonstruovat.
Přesto jste vydávali nové desky. Neměli jste v návalu práce jako autoři hudby problém rozlišovat skladby pro vaši skupinu a jiné projekty?
Kocáb: Ten problém jsem zpočátku měl, ale pak se objevila taneční hudba, která mě vzala a ze které vyšiluji nadšením. Tím pádem vznikla druhá poloha, která mě zajímá. Pražský výběr je ovšem naše dítě a já je nemohu pominout ani zatratit. Bude mě bavit nadosmrti. Jinými slovy: vrátit se k němu není problém, ale to neznamená, že se nenarodilo další dítě.
Michal Pavlíček: Výběr měl vždycky svobodu. Nikdy jsme se nenutili do písničkového režimu. V téhle kapele můžou proti sobě hrát disharmonické tóny, stejně jako vedle sebe mohou být tóny malebné. V tom máme specifickou polohu a na všech deskách jsme to dávali najevo. Když například skládám písničku pro Kamila Střihavku, přece jen se vážu do určitých harmonií, které mohu ozvláštnit, ale v podstatě jsou čisté, padnoucí jeho přirozenosti. Výběr je modernější, může si dovolit cokoli.
Jak bude vypadat tvorba Pražského výběru v roce 2004?
Pavlíček: Upřímně řečeno na to nemáme zatím úplně jednotný pohled. Když jsme teď chystali staré písničky, s úžasem jsme zjistili, že ty naše bizarní harmonie byly mnohem progresivnější než naše novější písničky. Podle mě bychom se k tomu měli vrátit. Nesmíme se bát na akordy sáhnout trochu jinak, nepodbízet se prvoplánově trendům a líbivosti. Myslím si, že když se nám podaří vzkřísit ducha starého Pražského výběru a přidat k tomu svobodu, bude to v pořádku. Ať už tam bude taneční hudba, nebo ne.
Kocáb: Já bych byl nejradši, kdyby se tam ta taneční hudba výrazně objevila. Když s tím v kapele nepochodím, nedá se nic dělat, ale vážně jsem jí strašně propadl.