Článek
V roli dramatického autora ovšem Krobot veřejnost zas až tak nepřekvapil, protože má na svém autorském kontě už řadu dramatizací do povědomí diváků se nejvíc zapsal jeho scénický přepis Roku na vsi bratří Mrštíků, který se hrál s velkým úspěchem několik let na prknech pražského Národního divadla. Sirup je hrou z rodu českých absurdních komedií, které jsou sice zakotveny v realitě všedního dne, ale zároveň se zdá, že se jejich hrdinové pohybují ve zvláštním, surreálním světě. Krobot by asi řekl, že plavou v sirupu. Všeléčící sirup je tu totiž přítomen v mohutných papundeklových krabicích, které tvoří podstatnou část scény, jako výnosný artikl dvojice dealerů, jakoby vystřižených z reklamních banalit, jež na nás 24 hodin chrlí televizní obrazovky, rozhlas nebo billboardy. Žijeme zkrátka ve světě ovládaném reklamou a ať se nám to líbí nebo ne, přizpůsobujeme své životy vědomě či podprahově vnímaným informacím.
Místo mužů systémy
Krobotovi prodavači zázračného sirupu mluví bizarním jazykem a vlastně už se nedokážou chovat normálně. Výmluvná je scéna, kdy se Marta (Lenka Krobotová v alternaci s Janou Holcovou) a Knobloch (Marek Daniel) milují mezi krabicemi sirupu v kostýmech Čerta a Mikuláše. Lidi tu vlastně neexistují: místo nich jsou systémy, jak Marta nazývá muže, s nimiž naplňuje svou touhu po nových sexuálních zkušenostech, a tyhle systémy se pohybují ve virtuálním světě vrčících lednic a skleněných akvárií s umělohmotnými rybkami. Jako nejnormálnější postava se tu jeví vozíčkář Hnízdil (Martin Myšička) a jeho stále zasněná, matku Terezu i zhřešivší Madonnu připomínající manželka Marie (Klára Melíšková), zatímco dealerská dvojice Knobloch (Marek Daniel) a Havlena (Jaroslav Plesl v alternaci s Pavlem Šimčíkem) více méně naplňuje představu vyprázdněných uniformních typů. Plejádu Krobotových "systémů" doplňuje výstřední a suverénní Knoblochová (Simona Babčáková).
Sousedství se Zelenkou
Krobotův Sirup připomíná dramatiku absurdních her z počátku 60. let texty Aleny Vostré či Ladislava Smočka. Má stejný smysl pro jazyk a posmutněle černý, groteskní humor, který odráží absurditu našich životů věrněji než jakkoli třeskutá komedie. Není asi moc šťastné, že se Krobotova hra z provozních důvodů ocitla v poměrně těsném sousedství Zelenkových Příběhů obyčejného šílenství, protože má s nimi mnoho společného, ale na druhé straně si myslím, že vedle nich docela dobře obstojí.
Krobot: Reklamě podlehl Ježíšek
Co vás přimělo k napsání Sirupu. Hrály v tom roli Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství?
Ne, Sirup vznikl díky tomu,že se bohužel neuskutečnilo hostování budapešťského režiséra Andora Lukácse v našem divadle.Jako šéf jsem v tom případě musel nastoupit sám a tehdy jsem si řekl "když už,tak už". Hru jsem nosil v hlavě hodně dlouho,ale mít něco v hlavě a na papíře je rozdíl.
Nechal jste se někdy vyprovokovat reklamou k nějaké "sirupové" akci? Jakože byste na radu reklamy něco zakoupil, případně spolykal?
Dostal jsem pod stromeček přípravek proti artróze kloubů, i když mě klouby vůbec nebolí. "Sirupové" akci podlehl Ježíšek.
Co kromě televizní reklamy ovlivňuje podle vás dnes nejvíc život lidí?
Nevím. Nicméně pijeme vodu z pet lahví a hlavu si šamponujeme dvakrát, protože nám řekli,že je to pro naše blaho.
Miroslav Krobot: Sirup (Hra ze života) režie Miroslav Krobot, scéna a kostýmy: Andrea Králová, dramaturgie Karel František Tománek, Dejvické divadlo Praha, světová premiéra 16. a 17. 12. 2002