Článek
Je fakt, že svůj žánr plní měrou vrchovatou a nic neponechává náhodě. Čestně nutno přiznat, že srovnávat knihu Já, Poutník s pracemi Fredericka Forsytha, Johna le Carré, natož pak Grahama Greena neobstojí. A to jak v psychologii postav, tak, u Greena především, v literární kvalitě.
Na druhou stranu autor vůbec nic náhodě a v jeho díle jsou všechny čítankové atributy vydatného špionážního thrilleru. Ústřední postava, nadmíru drsný příslušník nejtajnější z amerických tajných služeb, je pochopitelně skvěle univerzitně vzdělaný, fyzicky zdatný, zcela chladnokrevný, což ovšem neznamená, že by byl bezohledný a bez vnitřního života. Jak se sluší a patří nese si handicap z dětství (zavražděná matka, o níž se ovšem posluchač nedozví, proč a jak se taková věc stala), má komplikovaný vztah s velkorysým otčímem, jehož hlubokou náklonnost pochopí a docení až jako dospělý.
Agent s krycím jménem Poutník je pochopitelně atraktivní pro ženy, ovšem nemá příležitost se jim věnovat. Má v sobě i hluboce zakořeněnou humanitu, třeba náklonnost k malému chlapci s Downovým syndromem. A je tu i silně zakořeněné povědomí o někdejších nacistických zločinech.
Podle zvyklostí a pravidel se také sluší, aby agentův parťák byl jiné barvy pleti. V tomto případě se jedná o hrdinu z 11. září 2001, který kromě jiného snesl invalidu na kolečkovém křesle z 67. patra hořících Dvojčat. K tomu přidejme ještě osobní děkovné dopisy prezidenta USA. Vždyť také agent Poutník zachránil svět před nákazou smrtícím virem stvořeným zrůdně-geniálním arabským teroristou Saracénem.
Z těchto slov vyplývá, jako by audiokniha Já, Poutník byla pouze bezuzdným rodokapsovým kýčem. Pravda má ovšem i druhou tvář. Celých dvacet devět hodin je problém se od příběhu odtrhnout. V audioknižní podobě na tom má zásluhu Martin Stránský, jeden z nejvýraznějších a nejvyhledávanějších interpretů audioknih.
Může se vám hodit na Zboží.cz: