Článek
Výjimku netvoří ani Divadelní Nitra, nabízející každoročně reprezentativní výběr ze slovenských i zahraničních inscenací posledních let. Letošní ročník měl v záhlaví třináctku a ta jí nepřinesla štěstí. Hned zpočátku odpadla inscenace Staří mistři pražského Divadla Komedie i domácí nitranská Maryša v režii J. A. Pitínského. Zvláště druhého titulu lze litovat, protože podle zhlédnutého videozáznamu je to jedna z nejlepších Pitínského režií posledních let, poeticky obrazivá, situačně přesná a v kladném smyslu dramaticky patetická. Je div, že unikla pozornosti při udílení loňských divadelních cen.
Slovenské inscenace poslední sezóny mnoho nového nepřinesly, dokonce i třemi Doskami (prestižní slovenské Divadelní ocenění sezóny) ověnčená Arabská noc režiséra Martina Čičváka byla zklamáním z povrchně inscenovaného textu. Pozornost u slovenského publika vzbudila (vzdor problematické aktualizaci) Gazdina roba pražského Divadla Na zábradlí. Zahraniční účast mnoho slibovala, málo z toho však naplnila skutečným zážitkem.
Čechovovy hry zachraňovaly pověst festivalu
Berlínská Volksbühne proměnila Koltésův poetický text Boj černocha se psy v přímočaře naučnou estrádu na téma vztahu černé a bílé rasy, byť i v scénograficky poutavé podobě. Antiglobalizační groteska Příběh Ronalda, klauna od McDonalda v podání trojice španělských herců přinesla jen velmi povrchní a lacině rebelující show, při níž se zbytečně zničilo množství potravin, aniž se k tématu řeklo cokoli podstatného.
A tak pověst festivalu zachraňoval zase jen Čechov. Tři sestry rumunského Divadla Andrei Muresanu byly sice jen volnou feérií inspirovanou Čechovovým textem, která rezignovala na příběh i vztahy postav, zato velmi sugestivně postihla marasmus provinční společnosti ve fázi totální degenerace.
Vrcholem letošního nitranského setkání se stal Racek maďarského Divadla Krétakör. Režisér Arpád Schilling se v sále Ponitranského muzea obešel bez dekorací i kostýmů. Jeho herci hrají v civilu, v těsném kontaktu s diváky, kteří vstupují do života postav téměř jako aktéři dramatu.
Je to emotivně silná, něžně humorná i existenciálně napjatá inscenace založená na precizním přečtení vztahů postav a skvostných výkonech herců, kteří přesnými, nepřetáhnutými obrysy kreslí do hloubky jímavě tragikomické osudy Čechovových hrdinů.