Článek
Jak do vašeho života přišla muzika?
Doma jsem pro to moc dobré podmínky neměl. Můj táta nebyl z těch tátů, kteří by mi pouštěli alba skupin Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin a podobných. V autě jsme si ale pouštěli kazety s písničkami Lucie, a to byl vlastně můj první kontakt s rockovou hudbou.
Výrazný vliv na její příchod do mého života měla škola. Se spolužákem Standou Bluďovským jsme na základce byli velcí fandové skupiny Rammstein. Překládali jsme si její texty, poslouchali pořád dokola její písničky. Teprve později jsem se dostal i k poslechu hudebních základů, tedy k muzice šedesátých a sedmdesátých let. K Pink Floyd, Led Zeppelin, Black Sabbath, Rolling Stones a dalším.
Vždycky mě to táhlo hlavně ke zvuku kytar. Jsem kytarová generace, miloval jsem punk rock a také jeho novější podobu, když na začátku devadesátých let přišli The Offspring. Vzpomínám si, že na našem lyžařském výcviku v osmé řídě třídě nejvíce frčely kazety od The Offspring a Těžkýho Pokondra. Přitom každá skupina měla své fanouškovské jádro, které tím druhým trochu pohrdalo.
Ke starým, takříkajíc kořenovým kapelám mě vlastně přivedl náš zpěvák a kytarista Honza Melíšek. Z jeho hudební představy vychází zvuk naší kapely Th!s nejvíce. Když kytarista Ondřej Vyoral nebo já přineseme nějaký nápad na písničku, často se stává, že je naše představa o jejím zvuku relativně moderní. Honza jí ale dá v konečné verzi zvuk toho starého, poctivého, kořenového rocku.
Ve skupině Th!s hrajete na baskytaru. Hrál jste někdy i na kytaru?
Než se z nás stali Th!s, jmenovali jsme se Rohlick. Tehdy jsem hrál na kytaru. Potom jsme ale přibrali Ondřeje Vyorala, který je mnohem lepší kytarista, než jsme byli my dva s Honzou Melíškem. Při použití vylučovací metody jsem musel ustoupit a rozhodl se hrát na baskytaru. Byl jsem z nás tří prokazatelně nejhorší kytarista, takže to bylo jasné.
Brzy jsem ale objevil kouzlo baskytary. Ten nástroj mě baví, i když ho neovládám nějak fantasticky. Tvrdí muziku.
Vojta Kotek ve své kapele Th!s.
Co je pro vás přitažlivého na hudbě rockových skupin šedesátých a sedmdesátých let?
Přímočarost, ryzost, stejně tak ryzost zvuku jejích alb. Muzikanti se nestyděli napsat písničku s jednoduchým riffem na tři čtyři akordy, které měly tah na branku a dodnes jsme z nich nadšení. Dnes už je tenhle přístup překonaný, pro naši kapelu Th!s jsou ale staré party inspirativní už jenom tím, že nás naučily, že stačí vzít do rukou kytaru, píchnout ji do aparátu a hrát. Bez krabiček, syntetických zvuků, prostě a přirozeně.
Zhruba ve druhé polovině devadesátých let začala být rocková alba nahrávána za pomoci nových technologií i syntetických zvuků. Nás ale baví ten starý přístup, přirozená energie a přirozený zvuk nástrojů.
Máte nějakou svou oblíbenou desku?
Mám. Je zajímavé, že patří k novějším nahrávkám. Je na ní ale všechno, co by podle mě měla dnešní dobrá rocková deska mít. Jmenuje se Wasting Light, je od americké kapely Foo Fighters a vyšla v roce 2011.
Když jsme ještě před vznikem Th!s hráli coververze písní jiných kapel, z téhle desky jsme jich měli v repertoáru nejvíce. Myslím si, že podle jejího zvuku jsme pak hledali i ten náš. Když ji poslouchám, nepřeskočím jedinou písničku. Určitě je to nejlepší album Foo Fighters, kteří jsou nám asi nejbližší z kapel, jež v současné době v plné síle hrají.
Chodíte na koncerty zahraničních kapel?
Moc rád. Když jsme byli mladší, chodili jsme na koncerty oblíbených kapel do kotle pod pódiem. Abychom měli jistotu, že se do něho dostaneme, šli jsme o tři čtyři hodiny dříve.
Dnes už jsme starší. Na vystoupení Rammstein, které bude příští rok v Praze, máme vstupenky na tribunu. Na téhle kapele jsem byl už asi sedmkrát, ale nemůžu si její show odpustit.
Mimochodem, jestli mě něco štve na existenci Th!s, pak jen to, že někdy kvůli našim koncertům přicházíme o vystoupení kapel ze zahraničí, která bychom rádi viděli. V roce 2019 jsme dost hráli, přišli jsme o pár opravdu zajímavých setů.
Kdy jste složil svou první písničku?
Bylo to v době prvních pokusů založit s Honzou Melíškem kapelu. Napsal jsem pro náš tehdejší repertoár asi pět písní, vesměs postavených na čtyřech akordech. Pamatuju si, že jsem se k nim pokusil napsat i texty. Bylo to ale hodně předpotopní.
Dnes to u nás funguje tak, že někdo přinese nápad nebo riff, a když se nám líbí, společně na něm pracujeme až do vzniku písně. Hlavní slovo má nakonec, jak už jsem uvedl, Honza Melíšek. Když pak vyplňujeme papíry pro Ochranný svaz autorský týkající se plateb za užití našich písniček, kolikrát máme velký problém vzpomenou si, kdo za jakou písničkou stál. Je to opravdu týmová práce.
Skupina Th!s.
Jak moc vaše herecká sláva ovlivňuje kariéru Th!s?
I když se tomu bráníme, vliv na ni má. Jmenujeme se Th!s, ale pořadatelé často píší na plakáty Th!s a Vojta Kotek, nebo něco v podobném znění. Nemáme to rádi, ale současně chápeme, že se mohou domnívat, že na mé jméno nalákají více diváků. Proto jim to vysloveně nezakazuje.
Když pak lidé na náš koncert přijdou, brzy pochopí, jak to v kapele máme. Věřím, že mé jméno na plakátech neberou jako klamavou reklamu. Mohli by si totiž klidně myslet, že jsem frontman kapely. Ale tím je Honza Melíšek.
Víme však také, že mé jméno některé hudební fanoušky od návštěvy našeho koncertu odradí. Je to tedy zhruba půl na půl. Když jsme před lety začínali koncertovat před lidmi, byly mé herecké zkušenosti dobré k tomu, že jsem byl klukům při jejich nervozitě určitou oporou. Navíc dodnes pomáhám Honzovi naše koncerty uvádět, aby si mohl odpočinout.
S Honzou a Ondřejem se známe ještě z dob, kdy mě nikdo neznal. To, co se začalo kolem mé osoby dít po uvedení Snowboarďáků, pro nás bylo zlo. Oni dva se mnou prožili to nejhorší období, časy, kdy se ke mně neustále někdo hlásil, kdy si chtěli všichni povídat, fotit se, a my neměli čas si spolu pokecat. Drželi mě v normálu, byli můj kontakt s tím, co bylo předtím. Mnozí lidé kolem mě se tehdy začali chovat úplně jinak. Oni ne. A hodně dbali na to, abych se nezměnil.
A změnil jste se?
Doufám, že ne. Určitě by mi to dali najevo. A když už jsem nějaké manýry měl, poslali mě natvrdo do háje. To se párkrát stalo. Ale tuhle službu si děláme navzájem.
Je Th!s kapela na další roky?
Pro mě je to celoživotní projekt. Často si říkáme, že tu budeme do svých osmdesáti a pořád budeme hrát rokenrol pro sto padesát lidí. Skupina Th!s nám umožňuje trávit spolu dál víkendy. Mnozí z nás už máme rodinné zázemí, takže bychom si tyhle chlapské akce bez Th!s těžko dopřávali. Kapela je pro nás kontakt s dětstvím a mládím, který se chceme udržet co nejdéle.
Může se vám hodit na Zboží.cz: