Hlavní obsah

Vltava se rozloučila v Akropoli

ČTK, Alex Švamberk
PRAHA

Jedna z nejoriginálnějších tuzemských skupin, Vltava, vystoupila 20. února, naposledy před zcela vyprodaným sálem Paláce Akropolis, kam přišlo na 900 posluchačů. Rozloučit se s oblíbenou kapelou přišli muzikant Filip Topol, výtvarníci František Skála a Jaroslav Róna či Petr Čtvrtníček.

Foto: Jiří Šmucler

V Ejlatu si můžete zaplavat s delfíny, krmit žraloky, vycestovat s beduíny na velbloudech do pouště, nebo jen pozorovat migraci ptactva

Článek

Soubor ukončil činnost po šestnácti letech a jeho jednotliví členové se míní věnovat vlastním projektů. Vedoucí Vltavy, kytarista Robert Nebřenský uvedl, že se skupina nerozpadá, ale rozchází v dobrém, přičemž přiznává, že k tomu došlo z jeho popudu: "Už to nemá tu správnou dynamiku". Sám plánuje pracovat spíš ve studiu, na koncertním pódiu ho fanoušci uvidí jen sporadicky.

Historie originální kapely

Právě Nebřenský, jenž hrál na kytaru v rockovém big bandu Krásné nové stroje, Vltavu založil, aby mohl prosadit vlastní velmi osobitou poetiku, která čerpala z bezelstnosti šedesátých let, z hravých textappealových hříček i z moderních bajek.

Už od počátku se však v repertoáru vedle písní, jako byly Kapitán pejsek nebo Prasátko, objevila i svérázná úprava znělky ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Vltava nebyla jen hravá, měla vždy více rozměrů, což platilo i v hudbě.

Byť skupina čerpala z odkazu hudby šedesátých let a nikdy nepodlehla žádným trendů, v závěru devadesátých let se v její tvorbě na poslední čtvrté desce Když bozi zestárnou objevily prvky funky. Předcházel jí debut Mládí i tak velkou lásku bere s humorem vydaný na počátku devadesátých let, po kterém následovalo album Šťasněj jako trám a zřejmě nejzdařilejší album Marx Engels Beatles z roku 1998, které Akademie populární hudby nominovala na album roku.

Související témata:

Výběr článků

Načítám