Článek
Chcete překvapovat a šokovat publikum? Nebo si tak ventilujete emoce, které ve vás jsou?
Způsob, jakým zpívám a to, v jakém oblečení vystupuji, patří neodmyslitelně k sobě a vizuální stránce proto kladu velký důraz. Lidé, kteří nás vidí poprvé, jsou většinou dost překvapeni. Ale to bývají i ti, kteří nás znají, protože každé vystoupení je jiné, než to předešlé. Teď třeba budeme hrát část koncertů pouze akusticky.
Čistě akustické je také vaše nové album, které jste právě dotočili. Jaká ta deska je a kdy se na ni můžeme těšit?
Deska vyjde asi do konce května. Bude tam sedm akustických verzí skladeb z první desky, ale ty písničky mají úplně jinou náladu a některé mají změněné melodie. Kromě toho jsou tam i čtyři nové skladby. Deska se bude jmenovat Trip. Když si ji poslechnete, uvidíte, že to je opravdu výlet a ten název sedí. Je to hodně barevná a hodně dynamická deska.
Chystáte k ní nějaké turné?
Část nového alba představíme už tuto neděli na koncertu v ostravském Boomerangu. O den dříve budeme koncertovat v Mariánských Lázních. Ještě nevíme, kdy a kde desku pokřtíme, a nepřemýšleli jsme ani o šňůře.
Ta deska je natolik zvláštní, že kdyby k ní mělo být nějaké turné, nejraději bych ho udělala po vysvěcených kostelích. Nedávno jsme třeba hráli v bratislavských Klariskách, kde to bylo čerstvě vysvěcené, protože se tam předtím oběsil kněz. Byl tam červený koberec, já měla svůj milovaný červený obleček, všude kolem mne byla spousta andílků... Bylo to výborné, při hraní jsme tam zažívali neuvěřitelné stavy.
Váš zpěv je často přirovnáván k projevu Niny Hagen či Ivy Bittové. Těší vás takové srovnání.
Proč ne? Já jsem ty zpěvačky dříve neznala a jejich nahrávky jsem si poslechla až potom, kdy jsem se o tomto přirovnání dočetla. Myslím, že můj projev je s nimi nesrovnatelný a každá zpíváme jinak, ale chápu, že média mají potřebu srovnávat.
Máte nějaké pěvecké vzory?
Vzory nemám. Oblíbenců mám ale více řadu - Davida Bowieho, Talking Heads. Ze zpěvaček třeba Edith Piaf, P. J. Harvey a samozřejmě Björk.
Vaše hudba mi hodně připomíná americké Primus. Je to podoba čistě náhodná?
Myslím, že spoluhráči posluchají Primus, ale já je moc neznám. Každý z nás je úplně jiný. Kluky určitě řada věcí ovlivňuje, i když to do hudby nechtějí přímo tahat. V podvědomí každého muzikanta ale určitě nějaké vlivy jsou.
Autorkou textů jste vy, ale jak probíhá tvorba hudby?
Většinou Dalibor začne hrát něco na kytaru, přidá se bubeník a začneme zpívat. Nebo někdo přijde už s hotovou melodickou linkou a dodělává se zbytek. Pár věcí jsem také vytvořila kompletně já, i když se to pak upravovalo.
Nikdy si ale nenechám mluvit do zpěvu, protože to beru jako osobitou záležitost. Kluci by možná chtěli někde prosadit třeba více melodií, ale to už by mohlo směřovat někam, kam nechci.
V čem je dnešní Banana jiná, než byla v době svých začátků?
V první řadě jsme o rok a půl starší, kluci hrajou čím dál lépe a pekelněji. Základ je ale stejný. Spočívá v tom, abychom měli jasno, co chceme na koncertu předvést, ale zároveň se nebránit tomu, nechat se ovlivnit přítomností a náladou.
Třeba v Parníku jsme měli akustický koncert, kdy jsem se v jedné chvíli objevila na stole a začala hrát lžičkou o hrníček. Kluci začali napodobovat zvuky žab a najednou měli všichni pocit, že jsme u jezera. Pak jsem se začala procházet Parníkem a vzpamatovala jsem se po několika minutách, kdy jsem zůstala ležet na zemi. Byl to naprosto neuvěřitelný jam.