Článek
Ve Visacím zámku by mohl těžko hrát Fabulous Blues nebo se odklonit k písničkářství, jaké přinášejí Kravinec a Sorrybread Square. Metalpunkové ledví však Šťástka nezapře, v řadě písní se objevují typicky punkové riffy. Celkově je však hudba Yamrtaalu hutnější, až heavyrocková. Především je však temnější, i když na albu nechybí pár skoro až hříček, jako jsou punk’n’rollové Moucha nebo Kravinec.
Bezútěšně působí hned úvodní Neumytý nádobí, reflektující blížící se staří, kdy „děti už z domu zmizely a potřetí nám chcípnul pes, života si užíváme v klidu, žádnej stres“. Idyla je však jen zdánlivá, protože vztah už nic nečeká, „další děti nebudou“, každý se zajímá jen o to své a „vlastně ani nevnímáme, kdo co říká“. Nejde však jen o životní bilancování a vztahy bez iluzí.
Na albu je slyšet, že vznikalo v době pandemie. Hezký den reflektuje nákupní horečku před lockdownem i povinné nošení roušek a další peripetie, takže „kobliha nakonec zhořkne jako hřib satan“. Pochmurný je i písničkářský Sorrybread Square.
Místy tak album působí trochu roztříštěně. A nejde jen tak o to, že půlka byla natočená už loni a půlka až letos, ale že jsou tam zařazené starší skladby jako Moucha, kdy byl Yamrtaal ještě veselá parta, a dokonce i Babí reje od OZW, které jsou nyní konečně dotažené.
Naopak do nálady zapadá zámkovské reggae Magický probuzení, které v aktuální aranži získalo na temnotě stejně jako Už zase. Zlom album nepřináší, ale poctivě odvedenou práci i pár povedených nápadů ano, a hlavně mu nechybí názor.