Článek
Když se v Praze loni konal mezinárodní konkurz na generálního ředitele Národní galerie, jednoznačně tehdy vyhrál historik umění Jiří Fajt, jehož práci znají ředitelé galerií a muzeí od New Yorku po Vídeň. A když se pak koná jiný konkurz složený jen z pracovníků českého ministerstva kultury a z části české odborné veřejnosti, vyhrajete ho vy, profesí ekonom. Co tomu říkáte?
Nemohu komentovat průběh výběrového řízení. To není o mně, to je o zadání, které ministerstvo kultury připravilo a na základě kterého konalo.
V Česku teď vzniká zvláštní situace. Třeba galerii v Klatovech vede mzdová účetní, ředitelem Alšovy jihočeské galerie je správce depozitáře a do vedení GASK v Kutné Hoře se dostala manažerka, která má střední hotelovou školu. Galerie přece nejsou úřady nebo fabriky, jejich ředitelé by měli mít uměleckou vizi…
Proč myslíte? Jestliže historikové umění nemají ambice něco řídit nebo toho nejsou schopni, tak se tu nabízí šance pro jiné. Letos jsme byli v konkurzu jen čtyři a pouze dva byli historikové umění. Možná že si tito odborníci sami nevěří a možná jim nevěří ani veřejnost. Chci, aby Národní galerie byla ve stavu, kdy bude řízena výkonně. Jinou ambici nemám. Uměleckou vizi představují kurátoři a ředitelé sbírek, proto jsem také vytvořil místo náměstka pro sbírkovou činnost s pravomocemi a do této funkce jsem jmenoval odborníka Víta Vlnase.
Jaká jsou vaše kritéria úspěchu?
Vyšší návštěvnost, větší aktivita galerie a dosažení odpovídajících příjmů. Národní galerie je v současnosti z 82 procent závislá na dotaci od státu, rozpočet je 400 miliónů korun ročně. Jen pět procent z toho představuje vstupné od návštěvníků. Když si vezmete možnost změny jen o jedno procento, což jsou čtyři milióny korun třeba od sponzorů, otevírá to prostor, protože příprava jedné dobré výstavy představuje částku zhruba od tří do šesti miliónů korun.
Po světě každoročně putují velmi atraktivní výstavy, které začnou v New Yorku a končí třeba ve Vídni. Tyto mezinárodní akce Prahu však zcela míjejí.
A znáte důvod? Praha se prostě do jisté míry nemůže srovnávat s metropolemi, které mají více než dva milióny obyvatel.
To chcete říci, že Praha je provincie a nic se s tím nedá dělat?
Tvrdím, že divácký zásah na podobné výstavy je jiný ve Vídni nebo v Londýně, než jaký je v Praze. Pokud se nám nepodaří zajistit finanční prostředky, které by chybějící diváky nahradily, tak nemáme šanci ty výstavy získat.
Promiňte, ale Prahu lze s Vídní srovnat. Ředitel vídeňské Albertiny tvrdí, že když je v Česku státní svátek, zvyšuje se u nich v galerii počet návštěvníků až o deset tisíc za den. Takže potencionál tu je.
Jezdím na výstavy do Londýna. Opakuji, jak velkou máte aglomeraci, podle toho si můžete dovolit hostit atraktivní putovní výstavu. Je to otázka zájmu diváků a otázka peněz.
Národní galerie má dnes dražší vstupné než Louvre. I to je otázka diváků a peněz? Například londýnská Národní galerie je zcela zdarma.
Politiku vstupného považuji za důležitou. V tuto chvíli nemohu říci, jak nastavíme vstupné, ale budeme se tím v brzké době zabývat.
Co od vás ministr kultury očekává?
Odpovědnost.
Odpovědnost vůči čemu?
Odpovědnost vůči majetku, který má Národní galerie ve své správě. Je to zásadní věc. Galerie fungovala a bude dál fungovat. Tady je jen otázka, jak výkonně bude v daném rámci pracovat. Teď je to moje odpovědnost jako statutárního zástupce.
Národní galerie měla v posledních letech velké investice na nové budovy, nové expozice. Budete dělat audit, který to vše zkontroluje?
Tady bylo uděláno několik auditů, já se s nimi podrobně seznámím, ale řekl bych to takto: pro mě to je historie. Pokud tam nastane nějaký problém, je to záležitost bývalého vedení a zřizovatele, tedy ministerstva kultury. Tam je ta odpovědnost.
