Článek
Koncert, který je zaznamenaný na novém CD a DVD, se konal 6. 6. 2007 v pražském Divadle Archa u příležitosti vašich šedesátin. Co člověku v tolika letech probíhá hlavou?
V mém případě hlavně registruji zdravotní komplikace. Používal jsem organismus na plný pecky, takže se začaly ozývat různé zdravotní neduhy. Jinak hrajeme stále stejné množství koncertů, i když kvůli zdraví už zpívám na doporučení lékaře jen hodinu, což je po období na vozíčku a nyní s berlema tak akorát. Také už nehrajeme žádný hard rock, soustředíme se na to, co nás baví. Chceme, aby to byla muzika s dospělými texty a obsahově zajímavá.
Na zájem ze strany diváků si nestěžujete?
Musím říct, že zájem o kapelu Etc, se kterou vystupuji, se delší dobu nemění. Nehrajeme už samozřejmě v sálech pro šest tisíc lidí, jako to bylo za bolševika, ale do klubů na nás lidé stále chodí. Měsíčně absolvujeme až dvanáct koncertů a republiku objíždíme křížem krážem. Spíš cítím, že lidé ztrácejí zájem o textové sdělení. Nejvíc je to cítit u písničkářů, třeba u Vládi Merty. Lidé se zkrátka více přiklánějí k té zábavnější stránce, k šoubyznysu. Na hudební avantgardu už tolik neslyší, i když vím, že jsou okruhy posluchačů, kteří na ni nedají dopustit.
Nepřijde vám líto, že posluchači ztrácejí vztah k silnému textovému sdělení?
Ani ne. Víte, za bolševika ta touha po sdělení byla v podstatě uměle vybuzená právě tím bolševikem. Jakmile něco nevyhovovalo takovému tomu povrchnímu plakátu komunismu, snažili se to zakazovat, čímž ale dělali hudbě obrovskou popularitu. V podstatě to bylo jako když na západě dělají kapely skandály pro to, aby měly problém s establišmentem a tím na sebe poutají pozornost. My na sebe pozornost poutat nemuseli. Hráli jsme, co jsme chtěli, a pozornost na nás poutala reakce komunistů. Zkrátka si myslím, že je všechno jak má být. Některými věcmi se nemá cenu vůbec zabývat, protože ony tak prostě jsou a jiné to nebude.
Zaujal vás v poslední době na hudební scéně někdo?
Obdivuju Radima Hladíka, který znovu postavil Blue Effect z mladých kluků a dokázal je tak nadchnout, že jim to šlape a baví je to. Je to skvělá kapela, na kterou chodí teenageři, jsou z ní nadšení a berou ji jako novou. Mám rád stálé kvality Michala Prokopa, Vládi Merty nebo Vlasty Třešňáka.
Jak se vám poslouchá písnička Sluneční hrob, kterou jste kdysi zpíval vy a dnes ji v Blue Effectu zpívá Honza Křížek?
Výborně, zpívá ji bezvadně. Je to vyzrálý muzikant, který si melodii různě variuje a zpívá naprosto odlehčeně. Já na to víc tlačil.
Během své kariéry jste se v podstatě neustále pohyboval a pohybujete mezi rockem a folkem. Nezatoužil jste někdy stylově takříkajíc ukročit?
Hraju to, co mě baví. Ovšem jestli mě něco mrzí, tak to, že jsem se nedostal k jazzu. Mám ho totiž strašně rád. Jednou mě Emil Viklický pozval, abych mu nazpíval jednu jeho kompozici. Ani nevím, jak to dopadlo, závěrečnou nahrávku jsem nikdy neslyšel. Také jsem kdysi v klubu Parnas opilý jamoval s Pražským výběrem v době, kdy ještě hrál jazz. Přiznávám, že jazz moc neumím, proto jsem se do něho nepouštěl. Ale bavil by mě.
Chystáte s Etc další studiovou desku?
Jsem ve stádiu, kdy vymýšlím nové písničky. Chtěli bychom ještě alespoň jednu desku vydat. Vůbec ale nevím, kdy by mohla vyjít. Nespěcháme. Vyjde tehdy, až budeme s písničkami spokojeni.
