Článek
Se svým bratrem jste už pro české diváky připravili lední revui Mrazík. Dodal vám jeho úspěch odvahu k pozvání britské produkce s představením Petr Pan?
Je v tom velký rozdíl. Mrazíka jsme vyprodukovali sami. Skladatel Boris Urbánek složil hudbu, já byl k produkci přizván svým bratrem, vybrali jsme herce a tanečníky a dílo bylo na světě. Představení Petr Pan vzniklo v britské produkci. Vystupují v něm mimo jiné vynikající ruští bruslaři, mnozí z nich úspěšní reprezentanti, kteří mají zkušenosti z mnoha ledních revuí.
Ten program jsme si vyhlédli na tradiční burze v Londýně, na níž se scházejí agenti a domlouvají kulturní obchody. Mrazík nám dal zkušenost, jezdili jsme s ním po velkých zimních halách a poznali, jak to chodí. Proto jsme se rozhodli zorganizovat i šest představení Petra Pana.
Původně bylo připravené pro divadla. Proč jej vezete do sportovních hal?
Máte pravdu, existuje také verze pro divadla. Dnešní technologie umožňují vyrobit na pódiích umělý led, takže to je reálné.
Britská produkce ale nabízí i halová představení. Uvažovali jsme o tom, jestli by nebylo v divadlech hezčí, nakonec jsme se ale dobrali k tomu, že by to bylo ekonomicky nerentabilní. Divadla u nás nemají tak velkou kapacitu hlediště.
Jak jste se vlastně k produkcím představení na ledě dostal?
Čirou náhodou, přes svého bratra. Paradoxní je, že filmový Mrazík je u nás velice populární, lidé z něho citují a každý rok jej některá televize na Vánoce opakuje. Já a Karel Gott, který v revue Mrazík zpíval a hrál Ivánka, jsme ho ale moc neznali.
Gott to vysvětloval tím, že byl každý rok na Vánoce na koncertech v Německu, no a já se na televizi moc nedíval, takže mě to minulo. Když jsme tedy to představení chystali, museli jsme svou neznalost dohnat.
V čem je podle vás příběh Petr Pana, chlapce, který odmítal dospět, kouzelný?
Je to příběh o snění, a to se týká lidí v každém věku. Podle mě je úžasný nejenom pro děti, ale i pro dospělé.