Článek
V přízemí je umístěna ukázka prostorových obrazů vytvořených z materiálů, jakými jsou překližka, vrstvený plech či hliník. Figury vyřezané z kovu evokují jen siluety, v tomto případě výtvarník pracuje se základními tvary, ale přesto zachovává jejich proporce.
První patro je už přehlídkou jeho ryze abstraktní tvorby. Zatímco v minulosti používal v drtivé většině barvy kovů, nyní využívá také výrazné barevnosti.
Železná socha Hnízdo rákosníka (1967–1968) svítí modrou barvou do okolního prostoru. Připomíná indiánský totem nebo milník ukazující správnou cestu.
S podobnou štíhlou vertikální linií pracuje i v případě sochy z polychromovaného laminátu Kos Josef (1965). Štíhlý dřík je prohnutý, vzpíná se k nebesům a díky tomu působí dílo velmi elegantně.
V posledním patře výstavy je klasická figurativní tvorba. Většina děl pochází ze čtyřicátých a padesátých let minulého století a míří ke kořenům Janouškovy tvorby. Sádrová socha bez názvu (Pegas, Ležící kůň) z roku 1948– 1949 je příkladem expresivní skulpturální práce. Dynamiku pohybu koňského těla akcentoval autor předimenzováním hlavy a krku zvířete, takže vypadá jako v rozletu.
Klasičtějším příkladem sochařské tvorby, vycházející z tradičních postupů, je ženská figura z lipového dřeva Modelka (1957– 1958). Sedící dívka plných tvarů odkazuje k baroknímu pojetí krásy. Podobná estetická východiska jsou markantní také u děl Plastika pro Laternu magiku (1958–1959) a Černá oběť (1958–1959).
Autor v jednom rozhovoru říkal, že socha neexistuje sama o sobě a ve skutečnosti není nic jiného než druh lidské řeči, které může každý rozumět. Jeho výstavu lze tedy charakterizovat jako ukázku nonverbální komunikace mezi nehmotnými objekty a duchovními subjekty.
Může se vám hodit na Firmy.cz: