Vladimír Boudník tvořil i přímo v městském exteriéru

„Důvodem vzniku knihy bylo zachování obdivuhodného díla Vladimíra Boudníka,“ řekl Právu Merhaut.

U aktuálního díla je velká jistota, že bude katalogizace prací téměř kompletní, protože jejich vznik detailně sledoval už za umělcova života (kniha obsahuje 954 reprodukcí a 50 srovnávacích děl). Najdeme v něm různé barevné varianty strukturálních či aktivních grafik, ale i v současné době nedostupných prací.

„Zachyceny jsou všechny hlavní matrice, tedy zdroje nejčastěji tištěných grafických listů. Z každé z nich je ale natištěno mnoho originálů, mnohdy velmi odlišných, což se kniha snaží reflektovat. Ty jsou ale všechny řazeny do jednoho celku. Možná se najde nějaký neznámý monotyp či výjimečný experiment jako nová položka. Nelze odhadnout kolik. Nebude jich však moc, pouze ojedinělé nálezy. Za těch padesát let by to byl zázrak, pokud by se objevilo něco nevídaného,“ shrnul Merhaut.

„Soupis grafik jsem začal pořizovat asi od roku 1964 nebo 1965 k prvním Boudníkovým výstavám v Liberci a Praze. Jejich fotografování začalo hned po jeho smrti při realizaci posmrtných výstav skládaných z různých sbírek mých přátel. Práce vznikala až do roku 2000, jejím výsledkem byl xeroxový samizdat o pěti exemplářích. Pro potřeby vydání kompletního soupisu bylo dílo aktualizováno ze strany nakladatelství Patrik Šimon - Eminent, které většinu originálů znovu nechalo ofotografovat a mé staré diapozitivy podrobilo náročnému skenování za použití nejmodernějších technologií,“ uvádí autor, který knihu považuje za své celoživotní dílo.

Coby výtvarníka Boudníka bezpochyby ovlivnily válečné zážitky. Vyučený nástrojař byl totiž v roce 1942 totálně nasazen v Dortmundu a stal se přímým účastníkem bombardování města, jehož výsledkem byla totální destrukce a zánik.

Možná proto při své grafické tvorbě agresivně poškozoval hladkou kovovou plochu různými nástroji tak, aby vytvářely abstraktní industriální ornamenty. Svůj styl nazýval explosionalismem, což symbolizuje fakt, že některé abstraktní motivy připomínají město po výbuchu.

„Nejsilnějším zážitkem bylo sledovat Vladimíra Boudníka, když tisknul,“ vzpomíná Merhaut na svého přítele. Jeho grafickou tvorbu bylo možné letos vidět na přelomu ledna a února v pražské Galerii Moderna na výstavě Stopy materiálů.

Výtvarníkova tvorba bývá často spojována s malířskými experimenty amerického tvůrce Jacksona Pollocka. Ovšem nejblíže má k moderním streetartovým umělcům. Od poloviny padesátých let minulého století totiž vytvářel estetické obrazce přímo v městském exteriéru, na rozpraskaných zdech. Nerovnosti a krakely využíval tak, že jejich nahodilost výtvarně dotvářel do celkové kompozice. Navíc kvitoval, když kolemjdoucí občané jím vytvořené dílo dotvářeli, a vstupovali do něj tedy zvenčí.

Právě tento fenomén jej velmi těsně spojuje s dnešními tvůrci, jakými jsou Banksy z Anglie, Pablo Delgado z Mexika, Portugalec Vhils nebo Blek Le Rat z Francie. Ti všichni využívají estetiku ulice tak jako on skoro před padesáti lety (Banksyho klasické práce se datují zhruba od roku 2000).

Boudník se objevil jako „herec“ ve filmovém povídkovém cyklu Perličky na dně z roku 1965. Režisérka Chytilová jej angažovala v povídce Automat svět.

„Chytilová se s Boudníkem dohodla již při jejich prvním setkání u Bohumila Hrabala a Vladimír tu roli přijal rád. Při vyprávění příběhů byl dobrým hercem,“ uzavřel Merhaut.

Boudníka samotného zobrazil režisér Petr Koliha ve filmu Něžný barbar (1990), inspirovaném Hrabalovým textem o Libni padesátých let. Výtvarníka představoval mim a herec Boleslav Polívka.

Může se vám hodit na Zboží.cz: