Článek
Co bylo hlavním popudem k vzniku takové publikace?
To, že za mnou přišla parta lidí z vydavatelství Yinachi, jestli bych neměl zájem o vytvoření knihy o subkulturách. Já nejdřív odmítl, ale časem se mi to rozleželo a došlo mi, že by z toho mohla být skvělá věc. Oslovil jsem publicistu Karla Veselého, aby ohlídal textovou stránku. Celá práce trvala rok a finální rozpočet byl osm set tisíc korun.
Kdo vymyslel název Kmeny?
Vyplynul ze situace. Nejdřív se těm skupinám říkalo smečky, což se mi nelíbilo. Použili jsme pak část překladu odborného výrazu urban tribes, tedy městské kmeny, a zkrátili to. Je to výstižnější termín.
Podle jakého klíče jste subkultury vybírali?
Původně bylo vybráno dvacet pět skupin. Pak jsme ještě jednu, punkovou, přidali. Základem finální selekce byla odborná terminologie, která určovala, co subkultura je, a co už ne. Proto v týmu autorů pracoval i sociolog Honza Snopek.
Všechny subkultury v knize jsou spojené s nějakou tvůrčí činností. O skupinách narkomanů či bezdomovců jste neuvažovali?
V původním výběru, který čítal na čtyřicet položek, byli. Mě osobně lákali lidi, kteří užívají perník, uvažovali jsme i o tzv. alkopunks, tedy pankáčích, kteří žijí jako bezdomovci, nebo gamblerech. Jenže najednou se kniha začala rozrůstat do velikosti encyklopedie. A to jsme nechtěli.
Kterou subkulturu bylo nejtěžší kontaktovat?
Naštěstí nám nikdo neodřekl, i když občas dalo hodně práce přesvědčit vybranou skupinu, že to má smysl. Hraniční byly kapitoly věnované Freeteknu a hackerům. Zpočátku mi přišlo, že je taková práce ani nezajímá, ale na křtu knihy najednou někteří přišli a poděkovali.
Nechybí v knize výrazná subkultura extrémní pravice?
Věřím, že by nebyl problém se k nim dostat ani je fotit. Klidně by mohli mít zakryté obličeje, stejně jako je tomu v kapitole Freetekno. Extrémní pravice v původním výběru byla, ale na schůzkách našeho týmu jsme dospěli k názoru, že máme tolik zajímavých věcí z pozitivního spektra, že není důvod dávat slovo i straně negativní.
Autoři kapitol jsou, až na výjimky, relativně neznámá jména. Proč jste neoslovili zavedené publicisty?
Ideální kombinace byla najít člověka, jenž se v té subkultuře vyzná, nebo je jejím členem a umí i psát. Nešlo nám o to vytvořit klasickou publicistickou knihu. U fotografií ovšem bylo naším cílem udělat jeden autorský rukopis, a proto vše nafotil Tomáš Souček. Já prosadil, aby zobrazil celou figuru v jejím prostředí a aby to bylo na celý knižní formát. Ne jako v novinách. Chtěl jsem z publikace udělat velkorysou věc.
Neuvažujete o druhém díle?
Zbyla spousta materiálu, to je pravda. Určitě přebytky nepověsíme na nějaké internetové stránky, spíš si je necháme pro případné pokračování. Zatím to ale není na pořadu dne.
Jste s knihou spokojen?
Musím říct, že byly momenty, kdy jsem měl strach, že to nedopadne dobře. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych toho nechal. Jsem opravdu pyšný na celý tvůrčí tým i knihu samotnou. Počítáme samozřejmě i s negativními reakcemi. Ty dokonce přišly ještě dřív, než kniha vyšla. Psal mi člověk, že je to povrchní, aniž publikaci vůbec viděl. A že chce napsat svoji vlastní. Tak jsem mu popřál hodně štěstí.