Článek
The Sweet Escape vyšlo minulý týden a splnilo naděje do něho vkládané. Od Gwen Stefani, bývalé členky skvělých No Doubt, lze totiž těžko očekávat, že se zapouzdří v nějakém hudebním stylu a už se nehne. Je svobodná a volná, a náležitě toho využívá. Proto lze i tentokrát hovořit o záměrném křížení stylů, kterým vévodí kvalitní pop, sekundují mu dance, r'n'b, hip hop, funk, rock, world music a další styly, na které si jen vzpomenete.
Deska využila současných studiových možností a na první poslech je velice syntetická. Písničky tak ale byly napsané, je z nich cítit, že by jim živá prezentace spíše uškodila. Proto je nutné přijmout kolekci jako veskrze moderní. A také dobře vyprodukovanou a zaranžovanou. Jasným pojítkem mezí vší tou hudební růzností je sladký hlas Gwen Stefani. Na kolekci se podíleli zajímaví hosté. Skupina The Neptunes, baskytarista Tony Kanal, s nímž Stefani působila v No Doubt, Akon, Swizz Beats nebo klávesista Tim Rice-Oxley, který je hvězdou britských Keane.
Právě jeho si zpěvačka zamilovala za to, jak profesionálně k věci přistupoval, a především jak skvělou skladbu jí napsal. Early Winter je opravdu jedním z vrcholů desky. Už jenom proto, že v ní jsou syntetické prvky potlačeny a dominuje jí sladký zvuk klavíru. V úvodní písničce Wind It Up je slyšet jódlování herečky a zpěvačky Julie Andrews. Je vysamplované z hudebního filmu The Sound Of Music z roku 1966, jenž patří ke zpěvaččiným nejoblíbenějším vůbec. Takto se rozhodla ho uctít.
Celou deskou pak vzdala poctu dobrému tanečnímu popu s přesahy do stylů, které jsou zábavné i inspirující.
Gwen Stefani: The Sweet Escape, Universal Music 20006