Článek
Promítat se bude v kinech po celém Zlíně, chystá se i letní projekce pod širým nebem. Po slavnostním závěrečném galavečeru ožije v pátek 4. června náměstí Práce indiánskými prériemi a příběhem Pokladu na Stříbrném jezeře.
Více informací na www.zlinfest.cz
Na co byste diváky letos pozval?
Těch věcí je mnoho. Ale možná bych zmínil Den francouzské kinematografie a pozval diváky na krásný poetický film Motýl, stejně jako na klasiku, na Knoflíkovou válku. Vedle toho i na animovanou tvorbu, jejíž sekci jsme rozšířili. Bohužel českých filmů je minimálně, dětská tvorba se u nás nachází v krizi. Naproti tomu budeme mít letos hodně hostů, dokonce na poslední chvíli se ozvala Claudia Cardinalová, která měla přijet až příští rok, že by se ráda zúčastnila závěrečného večera. Takže bychom mohli říct, že možná přijede ne kouzelník, ale Cardinalová.
Jak bylo těžké získat pro festival představitele Vinnetoua Pierra Brice?
Před několika lety jsme museli hvězdy prosit a měli jsme s tím velkou práci, abychom někoho přivezli. Ale jak festival roste a dostává se mu renomé, už není problém někoho pozvat. Když se někdo zeptá, proč přijede Ottfried Fischer, řeknu mu, že je to jeden z nejpopulárnějších herců v německy mluvících zemích. Hrál komisaře Big Bena, navíc se zapojil i do hnutí proti kriminalitě mládeže, takže nejen hraje, ale zároveň dělá něco navíc. O takové hvězdy stojíme a takové si vybíráme. Třeba Marlene Jobertová je slavná herečka, ale i spisovatelka, jež píše knížky pro děti.
Je někdo, o koho dlouho usilujete, aby přijel na festival?
Přiznám se, že bych chtěl do Zlína přivézt Spielberga. Už jenom kvůli tomu srovnání s filmy Karla Zemana. Promítli bychom jeho Cestu do pravěku a potom uvedli Spielbergovy americké filmy, třeba Jurský park. Takže pokud se ptáte, koho bych moc chtěl pozvat, tak určitě Spielberga.
Jak bude vypadat váš typický festivalový den?
Ráno vstanu v sedm hodin, půjdu si zacvičit, potom na snídani. Dále mám schůzku se štábem a potom už mě jen posunují jako panáka a představují všem hostům, kteří do Zlína přijíždějí. Chodím ze setkání na setkání, ať už s porotami, s významnými hosty z oblasti kultury, byznysu i politiky, se všemi, s nimiž se jako prezident musím sejít. Přiznám se, že večer se málokdy dostanu na promítání filmu. Říkám s úsměvem, že jsem dělnický prezident a pokaždý ten týden oddřu.
V Poslanecké sněmovně jste představil výtvarné klapky, které vám dávají čeští umělci. Která se vám nejvíce líbila?
Upřímně řečeno, já jsem si je ještě ani nestačil prohlédnout, ačkoliv jsme je u nás dlouho doma skladovali. Chystám se na ně jít podívat do galerie, než půjdou na závěr festivalu do dražby. Letos jich je sto jedenáct, ačkoliv jsme si říkali, že jich více než sto nebude. Ale hlásí se nám už i umělci ze zahraničí a chtějí přispět nějakou tou klapkou. Vedle toho máme naše tradiční přispěvatele, jako Kristiana Kodeta, Ivu Hüttnerovou a mnohé další. To je naše věc, kterou nám už nikdo nemůže vzít, nedávno jsme si ji dali patentovat. Co je ale důležité, pomáháme tím tvorbě, loni jsme z výtěžku dražby klapek mohli financovat celkem sedm projektů z filmové školy ve Zlíně, tři hrané a čtyři animované filmy.