Vítá vás Liebiegstadt. Monumentální památky severočeských textilních baronů

Zakladatelem dynastie byl Johann Liebieg (1802–1870), který přišel do Liberce (tehdy Reichenberg) jako chudý tkadlec v roce 1818. S bratrem Franzem (1799–1878) si otevřeli textilní obchod. Johann ale myslel ve velkém a chtěl sám vyrábět. Najal si v Liberci dílnu, kde měl 12 ručních stavů a v roce 1828 už koupili vlastní přádelnu. Franz se pak osamostatnil.

Johann vydělával tolik, že továrnu zvětšil a ve třicátých letech už tam pracovaly zhruba tři stovky lidí. Dále si založil bavlnářské provozy ve Svárově, v Železném Brodě a v Raspenavě. V Uhrách si koupil sklárnu a v Čechách vyráběl i břidlicové tašky, vápno, dřevo, zrcadla nebo pivo. Ke konci života měl asi 5000 zaměstnanců.

Život průměrného dělníka v devatenáctém století je z dnešního pohledu naprosté peklo, podmínky práce byly hrozné, životní úroveň katastrofální, jenže právě Johann Liebieg zřejmě nebyl jen vykořisťovatel, o lidi se na dobové poměry dost staral. Zajímal se o jejich stravování a vzdělání, postavil jim sídliště Liebiegstadt a některým poskytoval také bydlení zdarma.

Heinrich Liebieg (1839–1904) zase nechal postavit Libereckou výšinu, malebnou rozhlednu s restaurací.

Nejvíc peněz do nádherných reprezentativních staveb investoval Theodor Liebieg (1872–1939). Tento baron a magnát, jeden z nejbohatších lidí v Rakousku-Uhersku, ovládl i další textilky v Čechách, Uhersku a v Alsasku.

Byl to jeden z prvních automobilistů v zemi. V roce 1893 koupil auto značky  Benz a léta se pak účastnil různých závodů. V roce 1907 založil Libereckou továrnu automobilů R. A. F. (Reichenberger Automobil Fabrik), která ovšem rychle zanikla – spojila se s firmou Laurin & Klement a výroba automobilů v Liberci v roce 1916 skončila. Theodor se bohužel na stará kolena zapletl s nacisty a po válce byla rodina odsunuta.

Ale zpět do 19. století. Díky Liebiegům se stalo z městečka pod horami velké moderní industriální centrum. Továrny přitáhly tisíce lidí z venkova a  Liberec se stal druhým největším městem v Čechách. Už v roce 1897 tam měli tramvaj.

Unikátní zaměstnanecké městečko Liebiegstadt najdete v kopcích kousek od centra Liberce. Zachovalo se velmi dobře. Nejznámější částí je náměstíčko Pod Branou z let 1911–1912, kde si hned povšimnete domu s věžičkou a průjezdem. Původně byly v domech i obchody a dívčí škola. V okolí narazíte i na několik skutečně luxusních vil.

Pod kopcem v Jablonecké ulici stojí Liebiegova vila, nebo chcete-li „zámeček“, romantizující historizující stavba libereckého stavitele Adolfa Bürgera. Základ vznikl podle návrhu vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein. Autorem přístavby je Norimberský architekt Jakob Schmeissner.

Kolem romantické přehrady Harcov se pak můžete vydat k Liberecké výšině. Po krátkém stoupání se vynoří ze stromů hrad. Ve skutečnosti byla historizující budova postavena až v roce 1901 podle návrhu Josefa Schmitze a Jakoba Schmeissnera. V roce 2012 byla pěkně zrestaurována. „Hradní věž“ je otevřená a umožňuje pohledy na město a Ještěd. Dole funguje restaurace.

Pod kopcem stojí zahradní restaurace Lidové sady (Volksgarten). Romantická stavba, opět podle návrhu Jakoba Schmeissnera, vznikla ve stejné době.

Blíže centru se tyčí mohutná budova Severočeského průmyslového muzea, postavená v roce 1898 podle plánu firmy Griesbach a Dinklage. Johann Liebieg byl prezidentem muzejního kuratoria a Heinrich Liebieg odkázal muzeu své umělecké sbírky.

Hned vedle ní stojí další velká stavba – Lázně Františka Josefa I. z roku 1902. Navrhl je Vídeňan Peter Paul Brang. Uvnitř najdete výstavu Heinrich von Liebieg a také část jeho uměleckých sbírek.

Největší stavbou spojenou s Liebiegy je známá radnice s obří věží z roku 1893, která vyniká až strašidelně temným severským charakterem. Pokud ještě někdo váhal, jestli je v Sudetech, tato radnice ho svým architektonickým stylem „praští“ po hlavě. Naposledy si radnice v roce 2019 všimli američtí filmaři, kteří ji použili do filmu Spider-Man: daleko od domova.

Franz Liebieg mladší věnoval na stavbu 100 000 zlatých. Město pak nechalo Franzovi a Heinrichovi udělat sochy, ale nedochovaly se. Více než stoletá radnice podle návrhu Franze von Neumanna z Vídně dominuje městu dodnes.