Článek
Jubilejní vinohradská sezóna je za námi, čím překvapí ta nová?
Novotná: Jubilejní sezónu vnímáme jako jistý dramaturgický i inscenační posun a v tomto směru bychom na ni rádi navázali. Překvapivé bude zřejmě složení, z nichž většina pracuje v DnV vůbec poprvé. Režisér David Drábek připravuje Věc Makropulos, Dan Špinar nastuduje Büchnerova Vojcka a Ivan Rajmont komedii Lea Birinského Mumraj. Kromě toho se diváci mohou těšit na Nashova Obchodníka s deštěm v režii uměleckého šéfa Martina Stropnického. Ve zkušebně uvedeme v české premiéře pod názvem Transit hru Astrid Saalbachové v režii Štěpána Pácla, druhý titul připraví tamtéž Natálie Deáková.
Takže jistá sázka na mládí?
Novotná: Dalo by se to tak říci. Špinar, Deáková a Pácl patří dokonce k nejmladší režisérské generaci. Ale především má každý z režisérů svůj výrazný rukopis a originální jevištní vidění. Takže doufáme, že přinesou do souboru energii a hrám zajímavou a razantní interpretaci.
Co vede mladého režiséra k přijetí nabídky angažmá v DNV?
Špinar: Vždycky mě lákalo velké jeviště, mám slabost pro operu a spektakulární představení.
Ale právě Vojcek je inscenován převážně na malých scénách…
Na velkém jevišti vynikne téma masy, metafory světa. Velký prostor a gesto by měly Büchnerovi vrátit kvalitu expresionistické básně. Vojcek je známý titul, ale na Vinohradech se nikdy nehrál, takže je šance představit ho v jiné než stereotypní podobě.
Oceňuju, že vedení DnV jde do rizika divácky náročného titulu právě na velké scéně. To souvisí i s důvody, proč jsem přijal nabídku DnV. Mám pocit, že se zde právě teď cosi mění, o něco se dramaturgicky i inscenačně usiluje, o čemž pro mne v minulé sezóně vypovídá Horváthova hra Na krásné vyhlídce v režii Michala Dočekala nebo Morávkův Višňový sad.
Vinohrady mladé režiséry přesto nikdy moc nelákaly…
Špinar: A přitom je to divadlo s jedním z nejlepších hereckých souborů, ne-li nejlepším, nádhernou budovou i jevištěm! Jde o to, nebát se krok za krokem občerstvovat dramaturgii, což se děje. Rozhodně nemám obavu, že bych tu zkameněl. Zatím jsem neměl žádný komunikační problém s herci ani s vedením, naopak mám pocit dost velké svobody. Toto divadlo prostě provázejí předsudky, které neodpovídají skutečnosti.
Doba, kdy režisér soustavně pracoval se souborem, se vytrácí, chcete na ni navázat?
Špinar: Určitě. Je mi blízké domácí prostředí, kdy dramaturgie vychází z herců a společných témat a práce má kontinuitu, baví mě přemýšlet o souboru, zvláště když je plný tak vynikajících hereckých osobností jako na Vinohradech. Pokud zde zůstanu, těším se na intenzívní práci, která by spoluvytvářela charakter divadla.
Novotná: To je práce na několik let dopředu, nelze dramaturgicky stavět každou sezónu samostatně, je třeba sledovat jak témata, která vycházejí ze společnosti, tak impulsy ze souboru.
Špinar: Potenciál vinohradské scény je obrovský a hrozně rád bych byl součástí procesu, který by vedl k jeho naplnění. Vinohrady pro mě mají svého génia loci jako žádné jiné divadlo. A líbí se mi současný trend, kdy se nadechují k větší divadelnosti.