Článek
Producentovi Thomasi Langmanovi se teprve před pár lety podařilo získat práva na Mesrinovu autobiografii Instinkt smrti. Podle ní vznikl film Veřejný nepřítel č.1, jehož první část poté, co dokonale převálcovala francouzská kina, přichází i k nám.
Žádný z výše jmenovaných pánů už roli kvůli věku bohužel nestihl (Depardieu si zahrál jinou, menší), ale soudím, že – při vší úctě a lásce k nim – se nic strašného nestalo. Vincent Cassel je přinejmenším rovnocennou alternativou jednoho každého z nich.
Cassel jako ztělesnění šarmantního gangstera
Je doslova ztělesněním gangstera, kterého ženy zbožňovaly a půlka Francie obdivovala pro šarm, s nímž vykrádal banky, utíkal z vězení a vysmíval se státní moci. Sprosté vraždy, jichž se tu i onde dopustil, aniž s tím měl sebemenší mravní problém, pro mnohé jako by nepadaly na váhu… S Casselem tento životopisný film, rozporuplný stejně jako jeho titulní hrdina, doslova stojí a padá.
Díky jeho vlastnímu charismatu a brilantnímu výkonu (pro roli musel dokonce přibrat dvacet kilo) nejen sledujeme zrod gangstera a jeho zločinem protkanou životní cestu, ale dokážeme vlastně i pochopit, proč ho Francouzi milovali a proč ještě dvacet let po Mesrinově smrti dokáže film jeho popularitu znovu vzkřísit.
Nebýt Cassela, bylo by to vše prakticky nepochopitelné, protože scenárista Abdel Raouf Dafri ani režisér Jean-Francois Richet si nedělali starosti s žádným velkým vysvětlováním příčin ani motivací toho, proč se z vojáka v Alžíru stal zloděj a vrah (snad se to objasní v druhé části Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, který přijde do kin se začátkem roku), ani s dalšími „zbytečnými“ podrobnostmi o věcech, které jakkoliv se staly, působí neuvěřitelně a nepochopitelně.
Cassel zalepí prázdná místa
Prostě sypou na diváky jeden výjev z jeho života za druhým ve zkratkovitém rychlém sledu za sebou: loupeže, vraždy, sex, útěky… Překotné tempo přitom ale není zárukou, že film občas nezadrhne, a není vlastně divu – u muže, který svůj čas dělil mezi páchání zločinů a útěky z vězení, se zkrátka nevyhnete sem tam nějakému tomu opakování.
Nicméně Vincent Cassel tu je, a tak na tohle všechno není třeba v kině myslet, protože všechny díry a nedostatky filmu spolehlivě přebije: pobaví vtipem, s nímž se vyvleče z loupeže, když je přistižen domácími, vyrazí dech krutostí, s níž matce svého dítěte vrazí pistoli do úst, aby „si nevyskakovala“, nebo bez mrknutí oka zavraždí soka v lásce, okouzlí, když si s nevídaným šarmem omotá kolem prstu novináře, aby se jejich prostřednictvím vysmál celé státní mašinérii.
A protože má film velmi působivou atmosféru a protože nechybí Mesrinovy zásluhy na odhalení ohavných poměrů ve vězení, odkud se prý (ha, ha, ha!) nedalo utéct, člověk opravdu skoro zapomene, že ten muž, jenž hlásá svobodu až za hrob, hlavně loupí a krade a tu svobodu a peníze chce mít výhradně pro sebe.
Je to zábavné a není vina Vincenta Cassela, ale scenáristy a režiséra, že film přesto nedosahuje kvalit majstrštyku v kategorii „miláčci gangsteři“ – starých dobrých Bonnie a Clyde.
Veřejný nepřítel č. 1, Francie 2008
Režie: Jean-Francois Richet,
Hrají: Vincent Cassel, Cecile De France, Gerard Depardieu, Roy Dupuis, Gilles Lellouche, Elena Anaya
