Článek
Mezi její výrazné inspirační zdroje patří především tělesnost jako fyzická forma výraziva a pak domorodé umění, které viděla na loňském rezidenčním pobytu v africkém Beninu.
Autorka na otevření výstavy uvedla, že byla mezi domorodci účastna šamanskému rituálu, při kterém obětovala kohouta a získala „bojové“ jméno mocná orlice.
Zvláštní na tom je, že orlice je spojena jak s naší historií, tak i s arabskými kořeny tvůrkyně. Červeně napsané heslo s touto informací se skví na stěně jednoho z výstavních sálů a stává se tak vlastně hlavním mottem celé prezentace.
Nejvýrazněji bezpochyby působí na návštěvníky velkoformátové barevné nástěnné koberce. Na jednom z nich je obrovský krokodýl nesoucí na zádech ležící dívčí tělo v bílém rubáši. A všude kolem jen hluboká temná voda.
Celé dílo je vlastně symbolem oběti, protože prehistorický ještěr představuje kultovní zvíře a dívka v bílém odění vyjadřuje určitou čistotu a nevinnost.
Na jiné textilii zase vidíme žlutomodrého ptáka sedícího na lidské ruce. Celá kompozice evokuje pohanský totemový symbol, stejně jako jiná textilie, na níž se šesticí rukou proplétá had stejné barvy, jako je pták.
Další artefakt ukazuje kohouta coby obětní zvíře, z jehož zobáku prýští krev. Umělkyně to vyjádřila velmi expresivně, totiž svazkem červených provázků, plazících se z obrazu až na zem. Z dálky to opravdu vypadá, jako kdyby po stěně tekla čerstvá krev.
Tělesnost na výstavě zastupují hlavně textilní prostorové objekty připomínající miniaturní postavy nebo ruské matrjošky. Mají na sobě symboly listů, ruky nebo otevřeného lidského oka. S lidským tělem souvisí také keramické masky vypadající tak trochu jako lidské lebky.
Klasickou malířskou tvorbu zastupují akvarely na plátně, mírně připomínající díla Miróa, Mondriana nebo Gorkyho. Ty vycházejí z klasických abstraktních východisek. I tady pracuje výtvarnice se svými oblíbenými barvami, tedy modrou, červenou a žlutou.
Karíma Al-Mukhtarová dokáže nakládat s různými výrazovými prostředky tak, že proniká odlišné výtvarné formy, někdy i na první pohled téměř neslučitelnými, a je schopná je zasazovat do svých kontextů.
Díky tomu, že v sobě dokázala na africké misi objevit i další duchovní roviny, může prostřednictvím jejích děl návštěvník galerie vstoupit do světa dávno zaniklých kultur, prehistorických nástěnných maleb a polozapomenutých zasvěcovacích rituálů.
