Článek
Hudebně se na albu vracíš do osmdesátých let. Proč?
Zvažoval jsem, zda jít cestou předešlého alba Černoška s obrovskejma kozama, dostat na desku více elektroniky a vzít to spíš moderně, anebo se vrátit ke kořenům. Zvolil jsem druhou cestu. Na nové desce jsou bluesové náznaky, je postavena především na rockové souhře kytar, je tvrdá, syrová a nekompromisní. Cítím, že je také hodně sevřená a není na ní nic, co by bylo od ostatního zásadně odlišné.
Bylo by to tak, i kdyby některé texty na albu nebyly společenskopoliticky nazlobené?
Těžko říct, ale je pravda, že texty s hudbou symbioticky souznějí. Některé jsou skutečně dost ostré a naštvané. Jsou totiž o lidech a o tom, co se teď mezi nimi děje.
Vyjadřuješ se v nich i k politické situaci. Proč jsi měl tu potřebu?
Nejvíce se to týká písničky Nepotrestaný, její text je celý o politice. Původně byl napsaný na komunisty, ale postupem času ve mně uzrálo rozhodnutí nekopat do mrtvol. Komunisté tu sice pořád jsou, ale jako strana zatím nemají na mladé lidi zásadní vliv. To by se ovšem mohlo změnit v závislosti na tom, kam ekonomika této země začíná směřovat. Tudíž spousta pamětníků vzpomíná, jak se měli za komančů dobře a začínají je volat zpátky.
To je velmi nebezpečné a je to důsledek vládnutí současné politické špičky. Právě proto jsem chtěl napsat text, který bude současný a půjde do problému rozkrádání České republiky. To nemají na triku jenom komunisti nebo ODS, ale prakticky všichni. Vznikl text o tom, jak se naše země řítí do čím dál většího průšvihu a beztrestnost politiků, kteří na tom mají rozhodující podíl, je jasně daná.
Když udělám manko za víc než pět tisíc, je to trestný čin a hrozí mi kriminál. Když politik udělá boudu a prošustruje půl miliardy, tak se ani neomluví a nic se mu nestane. Co to má znamenat? To je naprostá katastrofa, a nejhorší na tom je, že to nikdo veřejně neřeší a ani o tom nemluví. Jsem přesvědčen, že je to i tím, že politici na sebe vědí hodně špíny, tudíž se vzájemně drží v šachu.
Vilém Čok
Hele, politici jsou placeni z našich daní, takže jsou našimi zaměstnanci, ne my jejich. Kdo by takové zaměstnance trpěl? U soukromníka by letěli na hodinu. Proč bychom jim nemohli tedy dát okamžitého padáka taky? A k tomu náhradu škody. Ty by čuměli. Jsem proto rád, že se proti tomu ozývají lidé, kteří mohou být slyšet. Mám na mysli Tomia Okamuru, Ringo Čecha, Jana Krause nebo Jiřího Menzela. Je důležité o tom začít mluvit.
Je také už důležité říct si, že má smysl o tom zpívat…
Ano, doufám že se ke mně někdo přidá… Přemýšlel jsem, jestli má vůbec smysl, aby do toho Čok začal šťourat, protože to ve výsledku třeba vůbec nic nepřinese. Řekl jsem si ale, že když si každý řekne, že na to kašle, tak ten konečný průšvih přijde brzy. Přinejmenším budu mít dobrý pocit z toho, že jsem veřejně poukázal na věci, které se tu dějí, ale v podstatě se o nich mlčí. Ze státních peněz se krade nejlíp, to ví každý…
Našel jsi nějaké řešení?
Já to mohu řešit jen tímhle způsobem: zpívat o tom a veřejně to proklamovat. Pokud finanční policie nebude také zkorumpovaná a udělá kroky, jaké by udělat měla, a pokud se nezávislí novináři nebudou bát a budou dělat svou práci tak, aby se o zlodějnách vědělo, mohla by to být cesta.
Komu jsi dal svůj hlas při posledních parlamentních volbách?
Zkusil jsem Zemana. Problém je, že noví lidé, kteří jdou do politiky, nejsou vyprofilovaní a my je neznáme. Je těžké takové lidi volit, je to obrovské riziko a současně to vytváří začarovaný kruh. Profil současných politiků je buď neutrální, takže mlčí, nebo špatný, takže mlží.
Dalším tématem tvé desky jsou vztahy mezi lidmi, které – podle tvých textů – nejsou dobré. Souvisí to se špatným stavem politiky u nás?
Naprosto a beze sporu. Myslím si, že kdyby se v téhle zemi nerozkradly miliardy, naopak byly tam, kam původně patřily, nebyla by nutná žádná drastická důchodová reforma nebo růst DPH. To všechno se pak přirozeně odráží i do mezilidských vztahů.
Obáváš se toho, co bude, až budeš v důchodu?
Začínám o tom samozřejmě přemýšlet a někdy si položím otázku, co se mnou bude za nějakých patnáct let. V současné době se ale pořád cítím mladý a zatím si nepřipouštím žádné zásadní problémy, byť to možná bude někomu znít směšně.
Na albu je i písnička Hudba je nejvíc. Co pro tebe hudba znamená?
V první řadě si myslím, že je léčivá a dokáže vyřešit spoustu zdravotních problémů. To je má vlastní zkušenost. Bezpečně mi pomohla v období těžkých nespavostí a depresí. Také jsem přesvědčen, že je to nejmasovější umění na celém světě, protože zasahuje v podstatě všechny lidi.
Jaká hudba léčí?
Každého člověka jiná. Hned po vydání téhle desky se mi ozvalo pár lidí a řekli mi, že je mé album nabíjí energií. Někoho léčí hudba od Mozarta, dalšího zase jiná… je to různé. Záleží to na povaze a náladě člověka.
Na tvém albu je i písnička Zachraňte Ježíška, což je takový antiglobální song. Co ti vadí na globalizaci?
Globalizaci naprosto nenávidím, protože je dokladem toho, že celý tenhle svět je jenom o penězích. Najednou se u nás vynořili obchodníci, kteří prodávají Santa Clause nebo dárky ke svatému Valentýnovi. Na sto honů je cítit, že jim nejde o Vánoce nebo zamilované, ale o to, vydělat co nejvíc peněz.
Text v písničce Zachraňte Ježíška jsem cizeloval dva roky. Chtěl jsem, aby z něho bylo jasné, že mi jde o zachování českých tradic. Na Vánoce k nám chodí Ježíšek a svatého Valentýna bojkotuju. Totéž doporučuji kámošům. Všiml jsem si, že na internetu jsou skupiny, které podporují české tradice. To mě těší, protože tak to má být.
