Vilém Čok: Čím jsem starší, tím víc tíhnu k hudební tvrdosti

Po čtyřiceti letech zkušeností v hudební branži si je dovoluji prezentovat takto, v podobenství kruhů. První je kruh not. Muzikanti musí umět hrát a zpívat tak, aby oslovili posluchače. Druhý je kruh čtyřlístků. Musí mít štěstí, ať už na lidi, situace, rozhodnutí a podobně.

Třetí je kruh žárovky, což je idea. Musí vědět, kam jdou, co hrát, jak se vyjadřovat, jak se oblékat, obsažená je v tom i pokora. Čtvrtý kruh je nejdůležitější a obepíná tři předcházející. Je to kruh času. Jde o to, aby dali své práci dost času a aby vydrželi. Kolikrát je potřeba pěti, deseti nebo i více let na to, než se začne dařit. Někdy se to nepovede vůbec, ale to neznamená, že čas, který muzikanti své práci dali, byl promarněný.

Aby měla písnička ve spojení s videoklipem smysl, rozhodl jsem se v něm ukázat skupiny, které začaly úplně zezdola a trvalo jim mnoho let, než se prosadily a v současné době stále hrají. Jsou to Olympic, Lucie, Kabát, Katapult, Visací zámek, Doga, Traktor a další. Se všemi jsem se spojil a vysvětlil jim, o co mi v klipu a písni jde. Fotky, které jsem nakonec použil, jsou přímo od nich.

Samozřejmě, je to i můj příběh. Dlouhý příběh…

Ano, toto téma obsahuje song Já Terminátor. Je o tom, jak moderní technika společně s mocí dokážou vykořisťovat lidi i celé národy. Někdo vytvoří monstrum, které jiným dokáže například vysát konto v bance, odposlouchávat jejich hovory, sledovat jejich pohyb. Tato témata jsou v textu zabalena do příběhu Terminátora, což je samozřejmě trochu tendenční, protože to byl velmi slavný film. Chtěl jsem ale použít podobenství známého stroje, který ohrožuje lidi. Pomsta strojů může být v kombinaci s lidskou mocí strašlivá.

Naprosto. Čím jsem starší, tím víc tíhnu k hudební tvrdosti. Nechtěl jsem se na nové desce nějak zásadně měnit, a tak jsem šel ke svým kořenům. K poctivému hudebnímu gruntu ctícímu harmonie a mou identitu.

Děkuji hudebnímu bohu, že jsem poznal kořeny světového rocku, které jsou platné doteď a milióny fanoušků na světě je uctívají. Po dvou letech průběžného natáčení vznikla tvrdá kytarová nahrávka s výraznými melodiemi, do které se mi podařilo dostat hudební prvky z odkazu kapel, na nichž jsem vyrůstal. Jsou to Black Sabbath, Mötley Crüe, Sex Pistols nebo Alter Bridge.

Myslím, si, že jsem na ní i pěvecky ukázněný, snažil jsem se zpívat, jak nejlépe dovedu. V některých písních jsou dvojhlasy či trojhlasy a jsou v nich i různé muzikantské fórky.

Třeba ta. V jejím refrénu je navíc takzvaný quart time. Obvyklé je, že písnička plyne v rychlém tempu a potom spadne do polovičního. V této skladbě však refrén spadne z polovičního ještě o půlku dolů. Tomu se říká quart time.

V písničce Rychlost a prachy je zase v refrénu kombinovaný tříčtvrťový a sedmičtvrťová takt. Skoro to nelze poznat, ale muzikant, který umí počítat, na to přijde. Tyhle fórky jsou totiž hlavně pro muzikanty, běžní posluchači je třeba ani nezaznamenají. Mám v kapele špičkové hráče, takže bych rád vyzdvihl i jejich výkony.

Ano, mám. A vždy záleží na úhlu pohledu. Myslím si, že člověk by měl žít svůj život v optimismu a hledat ho. Já se snažím životem bavit. Když přišel covid-19 a měl jsem deprese, dostal mě z nich humor.

Můj původní záměr byl pojmenovat album Environmentální žal. Písničky jsem dodělával v období pandemie a nebyl jsem v dobré náladě. První skladba, kterou jsem složil, byla Rychlost a prachy. Následovala Jménem lásky, což je pohled na to, jak lidstvo zachází s planetou. Měl jsem dva trochu depresivní texty a říkal si, že název Environmentální žal je na místě.

Potom jsem ale napsal 4 kruhy a ty mi přišly tematicky tak silné, že zakryly předešlá témata a já si uvědomil, že chci mít desku jinou. Došlo tedy i na humor, který je mi vlastní.

Byla za ní směs několika odlišných pocitů. Něco jako když se vaše tchýně zabije ve vašem novém bouráku. Přišla finanční nejistota, strach o zdraví rodičů, kterým je oběma hodně přes osmdesát let, chyběl mi kontakt s publikem, nemohl jsem dělat to, co jsem dělal celý život, a nevěděl jsem, kdy to skončí. Ráno jsem vstával, měl jsem pocit, že mi něco je, ale nevěděl jsem co. Byl jsem naštvaný.

Když se mi pak konečně podařilo definovat si, z čeho ty deprese pramení, nastoupil humor. Jednoznačně mě z toho vytáhl. A pomohly mi také procházky se psem.

Už devatenáct let. Teď mám druhého psa, Jacka. Je z trojského útulku v Praze. Našli ho v Kunratickém lese, kde hlady okusoval kůru ze stromů. Vypadal jako chodící uši, byl to takový malý uzlíček s obrovskýma ušima, a nám se ženou se tak líbil, že jsme si ho vzali domů. Dělá nám radost.

Myslím si, že umělec by měl být takzvaně bezpartijní, a chci to dodržovat. V umělecké branži jsou lidé, a jde především o sólové interprety, kteří hájí určitý politický názor. Když to dělají od začátku to beru, ale neuznávám ty, kteří se jednou objeví v kampani jedné politické strany a za pár let v jiné. Takový přelétavý přístup nesnáším.

Pokud jde o volby, počkám si nějaký čas, co se stane. Myslím si, že ještě dojde k nějakým rošádám, takže se uvidí. Jsem moc rád, že lidé ve volbách poslali do háje komunisty. Ta strana si po sametové revoluci nezasloužila existovat. Že ji politici po revoluci nezakázali, byla asi součást politické dohody typu - my vám necháme politickou stranu a vy nám předáte moc. Přesto se domnívám, že byla chyba, že ji už tenkrát nezrušili.

Teď se ale konečně zrušila sama. Vypadá to, že slábne a konečně půjde úplně od válu.

Před zhruba šesti lety jsme na novou desku připravili písničky. Doteď ale leží v šuplíku, protože jsme nenašli čas na nich dál pracovat a nahrát je. Existují tedy demosnímky a čekají, až je ve studiu přetavíme do finálních studiových verzí.

Za největší problém Pražského výběru totiž považuju, že všichni máme mnoho dalších aktivit a projektů a těžko hledáme čas na společnou práci. Pevně však věřím, že nové album někdy vyjde. Třeba za rok nebo dva.

Může se vám hodit na Zboží.cz: