Článek
„Teď zrovna zkouším kata Mydláře a tvůrčí procesy mě vždy baví,“ prozrazuje. „Mou manželku Žofinku hraje Kateřina Brožová. A protože mi manželku hrála i v Baronu Prášilovi, hezky jsme si na sebe zvykli,“ směje se. Do muzikálu Kat Mydlář přešla spolu s touto dvojicí i celá parta osvědčených muzikantů, jako je Ilona Csáková, Dan Hůlka, Pepa Vojtek nebo Petr Kolář a další…
„Děláme spolu rádi. Jsme totiž kamarádi a rozumíme si i jako lidé,“ míní Vilda, který konec roku prožíval poněkud hekticky. „Sešlo se mi toho opravdu moc,“ říká. „Už se těším, jak si dám svůj ramadán.“
Měsíc půstu
I když není příznivcem novoročních předsevzetí, už sedmým rokem v lednu dodržuje alkoholový půst. „V té době si ordinuju maximálně jeden střik bílého vína denně. To je limit, přes který nejdu. Ani pivo, ani tvrdý alkohol, který mám rád, v této době nesmím. Jen vodu, čaje, občas kávu. Čistím si tak tělo. Někdy si dávám takové měsíce i tři.“ Jiná novoroční předsevzetí si ale nedává.
„Předsevzetí svazují a mně příkazový model nevyhovuje,“ má jasno muzikant. Vůli však má silnou. Před deseti lety sekl s kouřením ze dne na den, protože mu nedělalo dobře na hlasivky.
„Měl jsem tehdy oslavu narozenin, kde jsem se špičkově přehulil, takže jsem pak čtrnáct dnů neměl na cigáro ani pomyšlení. A když pak přišla krize, koupil jsem si vagón antiperlí a každou půl hodinu jsem si nařídil hodinky. To mě tak zaměstnalo, sledovat to pípání a vzít si antiperli, že za týden už jsem byl nekuřák. Dám si jen občas krátký doutník, ale nešlukuju ho.“
Muzika je srdeční záležitost
Vilda začínal s muzikou brzo a prošel řadou kapel. Nejznámější je Pražský výběr, kde spolu s muzikanty Kocábem, Pavlíčkem a Kryšpínem vytvořili seskupení, které v 80. letech působilo jako zjevení. Excentrické kostýmy, provokativní texty a Čokův jekot byly magnetem pro tisíce posluchačů. Kapela byla zakázána, po revoluci se nakrátko obnovila a pak se definitivně rozpadla. „Nepohodli jsme se poté, co Kocáb s Kryšpínem tajně udělali Pražský výběr II,“ říká rockový zpěvák smutně o kapele, která ho proslavila nejvíc. Muzika ale stále pro vyučeného spojaře zůstává srdeční záležitostí.
„Na zimu se vždy zašiju do divadel, v létě jezdím s mou milovanou kapelou Bypass.“ Do muzikálů se dostal náhodou. „Můj první muzikál byl Pěna dní. Spolu s Bídníky úplně taky první český muzikál. Tam jsem přišel na to, že mě strašně baví herectví či prezentace sebe i jinak než s kytarou. Druhý v pořadí byl Ježíš, pak to šlo už celkem rychle.“
Píše o životních sešupech
Nejnověji zkouší dvojroli v již zmíněném muzikálu Kat Mydlář. „Hraju dva bratry, z nichž jeden je otráven a druhý pátrá po jeho vrazích,“ vypráví. Role bohatého měšťana Vaňury ho baví stejně jako role manažera Evži v muzikálu Ať žije rokenrol.
„Tam jsem se vyřádil,“ pochvaluje si. Jeho Evža je totiž duší rocker, ačkoli moc dobře ví, jak proplouvat v dobách, kdy měl tenhle styl muziky nálepku nežádoucí. Skončí ale špatně – ve vězení za pašování pornočasopisů a drog.
„No, rocker jsem taky, ale takový postih se mi vyhnul. „Ale je fakt, že když zakázali Výběr, byl jsem v pr...i. Neměl jsem prachy, odmítli mě zaměstnat. Odmítli mi dokonce sociální zabezpečení, takže kdybych šel k doktorovi, nemusel by mě ošetřit. Ale někteří lidi se za mě tajně postavili. Zaměstnali mě v továrně na jiné jméno,“ vzpomíná. Přes všechny průšvihy ale zůstává optimistou.
„To mi jde čím dál líp,“ usmívá se a vysvětluje, že i na průšvihy se dá dívat s nadhledem.
Ostatně o tom je i jeho nová deska s pracovním názvem Dolů to bolí, kterou připravuje. „Je o problémech, o životních sešupech a o tom, jak lidi dostávají přes držku. Snažím se o tom ale psát tak, aby to bylo veselé. Promítají se tam moje životní zkušenosti. Ale věřte, že i sešup dolů může být i legrační.“
Chodí s Máňou na střelnici
Podle něj může průšvih nastat, pokud třeba muž potká dokonalou ženu. „Ta chlapa totálně zničí. Je totiž tak dokonalá, že si vše udělá sama,“ směje se Vilda, který je sám ženatý už dvacet devět let a s manželkou vychoval dva dnes už dospělé syny. S tím mladším ho pojí i společný zájem, totiž vrhání nožů.
„Začal jsem s tím před třemi lety. Jak totiž pořád jedu na plný výkon, potřebuju eliminovat stres. To jde krásně v hospodě, ale tam jsou pak špatné konce. Proti stresu je vynikající právě sport. A tak jsem objevil tohle.“ Muzikant má speciální sadu ocelových nožů bez ostří, zato s ostrou špičkou, které háže ze vzdálenosti zhruba tří metrů do desky z měkkého smrkového dřeva.
Uvědomil jsem si, že pokud chci v téhle branži vydržet co nejdéle, musím pro svoje tělo taky něco dobrého dělat!
Se zaujetím dokáže vyprávět, co všechno je u téhle aktivity důležité. „Lidi se diví, jak se dokážu ve 49 letech dobře hýbat, skákat po pódiu a tak. Uvědomil jsem si, že pokud chci v téhle branži vydržet co nejdéle, musím pro svoje tělo taky něco dobrého dělat. Takže baštím různý preparáty na klouby, na imunitu a vozím si dokonce v autě věci na běh a plavání. V důsledku toho všeho jsem nebyl asi deset let výrazně nemocný! Ale nenechte se mýlit, v téhle branži není abstinentem nikdo, takže pod kotlem dokážu ještě pěkně zatopit,“ chechtá se Vilém.
„Jo, a taky chodím s Máňou,“ dodává vzápětí. „To je moje pistole. Chodím z ní střílet už dvanáct let. Uznejte, že po takové době si už zaslouží své vlastní jméno!“