Článek
Z předpremiér stojí určitě za to vyrazit na celovečerní dokument Srdce dubu, který bez dialogů, jen úchvatnými záběry vypráví příběhy obyvatel starého stromu. Hrají v něm zvířata, která spojila svůj osud s osudem majestátního dubu, jehož kořeny, kmen i koruna jsou pro všechna útočištěm, zdrojem potravy i ochrany.
Režisér a producent Michel Seydoux ho v Praze osobně uvedl a v rozhovoru pak vyprávěl o tom, jak tento mimořádně náročný dokument vznikal.
„S námětem přišel můj spolurežisér Laurent Charbonnier. Měl představu, co by chtěl ukázat, a řekl, že by to chtěl nějak filmově zpracovat. Já jsem ale přesvědčen, že film musí vyprávět příběhy, takže na rozdíl od běžného filmu, kdy máte nejprve scénář, pak herce a tak dále, my jsme museli nejdřív zvolit herce, kteří náš příběh ponesou. Konzultovali jsme to s mnoha vědci, přičemž jsme chtěli zachytit různé pohledy: ten ze vzduchu zprostředkovává sojka, v koruně stromu máme veverku, mikrorovinu tvoří brouk nosál dubový a noční život lesní myši. Pak jsme museli najít ten 210 let starý strom, a teprve potom jsme psali scénář. A vědci nám potvrdili, že všechno, co jsme do něj napsali, by se mohlo stát, i když ne všechno, například vítězství slabšího tvora nad predátorem, se děje moc často.“
Na otázku, co bylo nejdůležitější pro vznik filmu, odpověděl: „Trpělivost. Natáčení trvalo čtrnáct měsíců, natočili jsme celkem 350 hodin a za 42 týdnů jsme z toho pak sestříhali 80 minut.“ Srdce dubu vstoupí do kin hned po festivalové předpremiéře 1. prosince.
Soutěží se o Cenu diváků
Soutěžní sekce Výběr české kritiky, jejíž program sestavují čeští filmoví novináři, uvádí mimo jiné snímek Alice Winocourové Znovu Paříž, fiktivní příběh, který odkazuje na teroristické atentáty v Paříži v roce 2015 (Charlie Hebdo, Stade de France, útok na klub Bataclan). Jeho hrdinka Mia přežije atentát v pařížské restauraci. Po třech měsících se stále nedokáže vrátit do normálního života a na vše si vzpomíná jen nejasně. Rozhodne se tedy vědomě vrátit v myšlenkách do minulosti, aby mohla znovu začít žít.
V sekci TOP 10 uvede v sobotu večer v pražském Kině 35 Francouzského institutu režisérka Céline Sciamma historický snímek Portrét dívky v plamenech, který má Cenu za nejlepší scénář z Cannes.
Odehrává se v roce 1770, kdy malířka Marianne dostává zakázku na svatební portrét mladé ženy Héloise, která právě vyšla z kláštera. Héloise se ale údělu manželky brání, odmítá sedět modelem, a tak ji Marianne musí malovat tajně, v roli její společnice.
A kdo si chce připomenout tvorbu legendy francouzského filmu Francoise Truffauta, pro toho je v kině Světozor připraven film Nikdo mě nemá rád z roku 1959, oceněný v Cannes za nejlepší režii. Jeho hrdinou je třináctiletý Antoine. Bydlí v malém bytě s věčně mrzutou matkou, která ho nemá ráda, a s mužem, který mu sice dal jméno, ale jeho otcem není. Antoine to snáší čím dál hůř a sní o lepším životě.
Celý program je na www.festivalff.cz.
