Článek
Viewegh se v povídkách nevzdává ich formy, přestože nevypráví za sebe. Odvážně a věrohodně píše zejména z pozice třicetiletých žen, přičemž užívá slovní zásobu, která perfektně sedí. Nebojí se psát stylem, kterým ženy mluví, když si myslí, že je muži neslyší.
Samozřejmě ne každý má pusu prořízlou jako postavičky ze seriálu Sex ve městě, ale v podstatě je takových žen víc, než se zdá, a Viewegh si toho velmi správně povšiml. Styl vypravěček, zejména z povídek Kostka osudu nebo Srdce domova, vyvolá čtenářovo pousmání a někdy i hlasitý smích. "V pátek ráno jsem se doslova vysrala z podoby," sděluje slečna z Kostky osudu.
Druhá jmenovaná povídka (Srdce domova) patří vůbec k nejlepším. Vystihuje významný společenský fenomén typický pro dnešní dobu - stárnoucí "singles". Vyhořelá slečna z maloměsta, která už chodila s každým a pořád se nemůže vdát, tráví svůj život nudnou prací v obchodě s kuchyněmi, kam chodí její bývalí milenci s manželkami nakupovat. To autorovi poskytuje nádherné situace k jedovatě sarkastickým poznámkám.
Skinheadi potřebují lásku
Navíc je příběh zajímavý i tím, že se tu autor vzdává svého pohodlného zavedeného prostředí, v němž se pohybují samí pražští redaktoři, PR manažeři a podnikatelé, zkrátka střední třída, a pokouší se nahlédnout do světa maloměstských lidiček, hnusných barů, diskoték a pubertálních skinheadů.
Rozhovor 16letého skina s cynickou 33letou hrdinkou tne do živého: "Vyspi se se mnou...," žadoní nesmělý rádobynacista. "Ať tě to naučej u vás v Hitlerjugend," kontruje žena.
Také Definice lásky patří k silným momentům knížky. Rozebírá vztah mladé ženy a důchodců, které potká na dovolené. Po počáteční nenávisti vůči otravným ukecaným stařečkům pochopí, že jí osmdesátiletá dáma přece jen může říct něco chytrého o životě. Se smrtí se pak Viewegh vyrovnává v povídce Spisovatelův otec, která je velmi pravděpodobně autobiografická.
Trochu slabší je povídka o nakladateli, který zabloudí ve tmě na záchodě, což se ukáže být metaforou jeho zabloudění od manželky k milence. Najednou se tato postava bez dostatečné motivace rozhoduje k rozchodu. Také postava reklamního experta Kremlicha v povídce, jež je zřejmou parodií na Čechova, trochu zavání chtěností. Jeho náhlé lásce k cizí ženě z plakátu se nedá věřit.
Obecně je silnou Vieweghovou zbraní vtipný dialog. Přesto některé, netýká se to zdaleka všech, jsou příliš literární. Obyčejní lidé při konverzaci necitují klasiky jako na běžícím pásu. Těmhle filozofujícím pasážím to mnohem více sluší ve vnitřním monologu vybraných postav, jejichž osobnostní rysy napovídají, že by k takovým úvahám měli sklon.
Z knížky krátkých povídek, které jsou často jen náčrty situací, může být v každém případě výborný scénář pro černou filmovou komedii o sexu. Pardon, vlastně o lásce.
Celkové hodnocení: 75 %