Článek
Narozdíl od mondénního stereotypu Pawlowské, kterou můžeme z kritického hlediska chápat jako Vieweghův tvůrčí feminní antipod, se spisovatel ve svých knížkách proměňuje. Zachovává sice totožnou kostru - nesporné vypravěčské schopnosti, zvláště dialogickou suverénnost, umění sklenout příběh od expozice ke katarzi, pojetí psaní jako sociologicky zabarveného svědectví o životě vyšší střední třídy v 90. letech minulého století a v současnosti - střídá však materii, tedy témata, dějovou kompozici a úhly vypravěčova pohledu.
Unavení životem
Ve Vybíjené také zásadním způsobem pozměňuje celkové vyznění díla: oproti obvyklým ironicko-humorným štulcům, radostnému patosu a cukrkandlovým klišé, s nimiž autor uzavřel třebas předloňská Báječná léta s Klausem nebo o rok starší Román pro ženy, do přítomné knížky prosakují především smutek a nostalgie, pocit, že něco podstatného je už daleko více za námi, než před námi. Čtenář se tak ocitá v příběhu, kterým se jako ústřední téma vine krize středního věku.
Vybíjená je román vystavěný vcelku zajímavě: na ploše více než dvou stovek stran Viewegh proplétá hovory někdejších spolužáků z gymnázia a sleduje jejich proměnlivé osudy až do současnosti. Dovádí je od pubertálních milostných a tvůrčích vznětů na práh čtyřicítky, kdy se "životem unavená, prošedivělá a obtloustlá třída" schází na abiturientském srazu, aby rekapitulovala a v různé míře konstatovala svoji nynější vyhaslost - titulní "vybitost".
Kvintet postav, které autor vpouští do příběhu, je sumou modelových psychických ustrojení: mužské trio - básník, bohém a alkoholik Tom, homosexuální třídní recesista, dnes "stydlivý gynekolog" Skippy, filosofující rozvedený Jeff - doplňuje ženský duet, někdejší třídní kráska, oduševnělá Eva a její protipól Hujerová, druhá "nejošklivější holka ve třídě".
Vůle k novému
Cesty, po nichž se Vieweghovi hrdinové v polovině 70. let vydávají, povětšinou vedou neúspěchem, skrze nešťastné lásky a rozvedená manželství, tragická úmrtí, ba sebevraždu. Zvláště muži jsou ve Vybíjené více karikováni jako učiněná budižkničemu a věční ztroskotanci, než vykreslováni v realistických obrysech.
Ostatně autobiografičnost, která provázela doposavad každý z Vieweghových titulů, je v přítomném svazku značně potlačená: autor se rozptýlil mezi zastřešující postavu Autora, který také - sporadicky - vstupuje do příběhu, jeho vlastní životní zkušenost ale můžeme sledovat i z některých replik rozvedeného Jeffa.
Při čtení právě vydané knížky Michala Viewegha se čtenář dozajista tolik nepobaví jako u předchozích autorových románů nebo povídek, situační komiky je ve Vybíjené pomálu, zastupuje ji "takový ten příjemný smutek, jako třeba na konci dobrého filmu. Nebo na konci léta..., to je možná přesnější". Narušena je i tradiční narativní linearita, čtenář musí sledovat přerývavou řeč šesti postav.
Nicméně tu nacházíme něco podstatného: jednak absolutní koncentraci na příběh a občasnou zdařilou snahu přejít od povrchu k psychologické hloubce, jednak sympatickou vůli k novému, vůli k experimentu, vůli vybočit - byť jde o vybočení stále ještě v rámci autorské mytologie.
Michal Viewegh: Vybíjená
Petrov, 220 stran, náklad 50 tisíc výtisků, cena 250 Kč
(Autor je kritik a publicista, redaktor Českého rozhlasu 3 - Vltava.)